Ve virionu nacházíme: tRNA rRNA ribosomy DNA nebo RNA.
Bakteriofág: ničí buňky bakterií umožňuje růst bakterií fagocytuje bakterie fagocytije bílé krvinky.
Virion bakteriofága: má bičík, pomocí něhož se pohybuje může být ikozahedrický bez bičíku může být složen z hlavičky a ztažlivého bičíku může být tyčinkovitý.
Polyvalentní bakteriofágy: mají široké spektrum hostitelských kmenů se používá k jemné typizaci patogenních bakterií patří mezi ně polyoma virus parazituje na sinicích.
Bakterie mohou být: autotrofní heterotrofní chemotrofní fototropní.
Malý virion obsahuje: bílkovinný obal nukleonovou kyselinu jádro reverzní transkriptázu.
Kapsomery: tvoří obal nukleové kyseliny jsou identické strukturní jednotky jsou z bílkovinných makromolekul jsou kódovány geny hostitelské buňky .
Buněčné hybridy lze získat: fúzí buněk stejných živočišných druhů fúzí buněk různých živočišných druhů působením některých virů působením některých chemikálií.
K nádorové transformaci může vést: působením některých virů infekce onkogenními viry infekce retroviry infekce bakteriofágy.
Proteiny kapsidu: jsou kódovány virovými geny jsou kódovány geny hostitelské buňky jsou kódovány virovými geny i geny hostitelské buňky jsou syntetizovány na ribosomech hostitelské buňky .
Kapsid se skládá z: telomer fosfolipidů proteinu kapsomeru.
Neobalené viry obsahují: pouze nukleové kyseliny bílkoviny a nukleové kyseliny lipidy buď DNA nebo RNA.
Virus: se může množit v kterékoliv buňce se váže na buňku prostřednictvím receptoru obsahuje DNA a všechny typy RNA může v buňce přetrvávat, aniž by se replikoval.
Viry: obsahují jen jeden druh nukleové kyseliny (pouze DNA nebo RNA) obsahují oba typy nukleových kyselin se mohou za extrémních podmínek mimo hostitelskou buňku mají schopnost přetrvávat mimo hostitelskou buňku.
Viroid: je jednořetězcová molekula RNA vyvolává chorobu u rostlin je větší než virus není infekční.
Herpesviry: některé vyvolávají opary některé jsou onkogenní patří mezi ně cytomegalovirus jsou řazeny mezi neobalené DNA viry.
Bakteriální chromosom: je kruhový obsahuje dvouřetězcovou molekulu DNA obsahuje bílkoviny typu histonů je od cytoplasmy oddělen jadernou membránou.
Chemoorganotrofní bakterie: získávají energii oxidací redukovaných organických látek, např. glukózy získávají energii redukcí organických látek, např. glukózy využívají vždy kyslík jakou oxidační látku nemohou žít bez kyslíku.
V genetice bakterií označujeme pojem: transformace vniknutí volné samostatné DNA do recipientní buňky transformace přestup nekonjugativního plasmidu z buňky donorové do recipientní transdukce vniknutí volné samostatné molekuly DNA do recipientní buňky transdukce přestup konjugativního plasmidu z buňky donorové do recipientní .
Grampozitivní bakterie: má na povrchu buněčnou stěnu tvořenou dvěma lipidovými membránami má větší hmotnost než bakterie gramneutrální má buněčnou stěnu tvořenou peptidoglykanem může tvořit spory.
Mezi základní znaky eubakterií patří: nukleoid není ohraničen jaderným obalem ribosomy jsou volně v cytoplasmě buněčná stěna obsahuje peptidoglykan (murein) centrosom má zjednodušenou stavbu.
Plazmidy: obsahují kruhovou DNA obsahuje kruhovou RNA se replikují nezávisle na bakteriálním chromosomu obsahují například geny pro rezistenci k antibiotikům.
Stromatolity jsou: produktem prokaryot produktem eukaryot součástí orgánu vnímání polohy součástí orgánu vnímání pohybu.
Streptokoky tvoří: hrozny řetízky dvojice spirály.
Ve vniřní části buněk sinic: se nachází DNA se nenachází DNA se nachází lignin se nachází celulóza .
Obligátně (strikně) aerobní prokaryota: rostou za přítomnosti kyslíku získávají energii aerobní respirací rostou jen bez přístupu kyslíku mohou růst za přístupu nebo i bez přístupu kyslíku.
V buněčné stěně hub (Fungi) se může nacházet chitin lignin celulóza škrob.
Spojováním buněk hub (Fungi) vznikají: nepravá pletiva hyfy mycelium psuedoparenchym.
Algologie je vědní obor zabývající se studiem: lišejníků trav řas mechorostů.
Kvasinky: jsou jednobuněčné eukaryotní organismy jsou jednobuněčné prokaryotní organismy se množí vegetativně pučením se řadí mezi houby.
Při klonování DNA lze jako vektor využít: plazmid bakteriofág lambda kosmid kvasinkový umělý chromosom.
Adenoviry: jsou řazeny mezi RNA viry jsou řazeny mezi DNA viry některé jsou onkogenní mohou vyvolávat katary dýchacích cest u člověka.
Rozmnožování u řas je: vegetativní pohlavní nepohlavní možné pomocí výtrusů.
K pohybu u prvoků slouží: bičíky panožky řasinky žádná odpověď z ostatních není správná.
Virus HIV: patří mezi DNA viry patří mezi RNA viry patří mezi retroviry způsobuje imunodeficienci.
Hlízkov bakterie: žijí v symbióze s kořeny lesních stromů žijí v symbióze s kořeny bobovitých rostlin využívají vzdušný dusík jako zdroj výživy obohacují půdu o dusičnany.
Mykorrhiza: plísňové onemocnění brambor symbióza vláken hub s kořeny vyšších rostlin typická pro vodní rostliny útvar na drobných koříncích lesních stromů.
Mezi primární procesy fotosyntézy patří: fotolýza vody redukce CO2 na sacharidy fotorespirace změna energie světelného záření na energii chemických vazeb.
V primárních procesech fotosyntézy se: mění energie světelná na energii chemickou uvolňuje energie vázaná v ATP využívá energie k tvorbě kyseliny 3-fosfoglycerové využívá energie k tvorbě oxalacetátu.
Fosforylace je proces vzniku ATP pomocí: absorpce fotonu chlorofylem štěpení glukózy oxidace vodíku organických látek dehydrogenace organických látek .
Pro fotosyntézu se ukázalo jako nejvýhodnější kombinace chlorofylu: a+b a+c a+d a+e.
Při malém zvýšení koncentrace CO2 v atmosféře se intenzita fotosyntézy: zvyšuje snižuje nemění kolísá.
Při fotosyntéze: vzniká O2 vzniká CO2 vznikají anorganické látky z O2 a H2O dochází k přenosu elektronů ze soustavy voda/kyslík na soustavu koenzymů NADP/NADPH2.
Fotosyntézu ovlivňuje: spektrální složení a intezita světla množství CO2 teplota dostatek vody.
Při sekundárním procesu fotosyntézy: dochází k přeměně molekul CO2 a pentózy na molekuly hexózy dochází ke vzniku karboxylových skupin dochází k redukci karboxylových skupin na skupiny aldehydové je zapotřebí energie ADP.
Buňky se stěnami obvykle v hranách ztloustlými má: kolenchym parenchym sklerenchym prozenchym.
Pasivní příjem vody rostlinou se uskutečňuje: apoplastickou cestou symplastickou cestou průduchy hydatodami.
V xylému jsou: cévy a cévice sítkovice průduchové štěrbiny chloroplasty.
Cévice vedou převážně: vodu a minerální látky asimiláty organické látky bílkoviny.
Transpirační proud stoupá: dřevní částí cévního svazku lýkovou částí cévního svazku soustavou krycích pletiv houbovitým parenchynem.
Transpirace je: vypařování vody z povrchu rostlinného těla výdej vody v kapalném stavu dýchání rostlin příjem vody kořenem.
Gutace je: výdej vody z rostliny v kapalném stavu výdej vody z rostliny vypařéváním výdej vody pneumatofory způsob vedení vody rostlinou.
Při vegetativním rozmnožování vzniká nová rostlina: z buněk vzniklých mitózou z buněk vzniklých meiózou ze zygoty samoopylením.
Taxe jsou: pohyby rostlin, při nichž buňky nebo organely mění místo pohyby rostlin, při nichž se část rostliny zakřiví orientované ohyby hygroskopické a kohezní pohyby.
Nastie je: neorientovaný pohyb rostliny spánkový pohyb rostliny pasivní přenášení částí rostlin na jiné místo kohezní pohyb rostlin.
Mezi fytohormony růst povzbuzující (stiulátory) patří: auxiny gibereliny cytokininy kyselina abscisová.
Gibereliny: podporují prodlužovací růst lodyh tvoří se hlavně v nejmladších listech a kořenech přerušují dormaci zastavují transkripci DNA.
Gametofyt: je vždy haploidní je diploidní může být oboupohlavní může být tvořen lodyžkou a lístky.
Izogamety jsou: gamety stejného tvaru a velikosti gamety nestejného tvaru a velikosti haploidní nepohlavní výstrusy diploidní nepohlavní výtrusy.
Rodozměna (metageneze): je střídání pohlavní a nepohlavní generace je tvorba spor je střídání gametofytu a sporofytu může být jak izomorfní, tak heteromorfní.
Anemofilie je přenášení pylu: vodou hmyzem větrem člověkem.
Hydrofilie je přenášení pylu: vodou hmyzem člověkem větrem.
Autogamie znamená: druh redukčního dělení sprášení pylem z téhož květu samoopylení vznik nového jedince bez splynutí pohlavních buněk .
Víceleté rostliny (plurieny): plodí jen jednou za život (monokarpie) po vyklíčení žijí několik vegetačních sezón ve vegetativním klidu jednou vykvetou, vytvoří se semena a uhynou žádná z alternativ není správná .
Schizocoel: je prvotní tělní dutina prvoústých vyplněná parenchynem je vylučovací systém ploštěnců obsahuje plaménkové buňky dutina uvnitř entodermu (archenteron).
Katabolismus: jsou procesy, při nichž v buňce převládá rozklad zásobních látek je proces, kdy organismus získává ATP jsou procesy, kdy z jednodušších molekul vznikají složitější je výraz pro katalickou schopnost enzymů.
Katabolické dráhy: jsou biochemické, kdy energii poskytují oxidoredukční děje jsou procesy převládající v buňkách, které se reprodukují jsou procesy, kdy z jednodušších molekul vznikají slozitější zahrnují reakci, kdy NAD je akceptorem vodíku.
Aktivní centrum enzymu: je část peptidového řetězce s přesnou architekturou mění proenzym na enzym vytváří vazby mezi molekulou enzymu a substrátu umožní přeměnu substrátu na produkt enzymové reakce .
Saprofyti: jsou autotrofní organismy mineralizují organické zbytky odumřelých organismů mají schopnost chemosyntézy přijímají uhlík z organických látek.
Nitrobuněčné trávení se vyskytuje: u jednobuněčných živočichů u kroužkovců u členovců u strunatců.
Význam klků a mikroklků spočívá v tom, že: umožňují rychlý průchod potravy střevem v nich probíhá nitrobuněčné trávení napomáhají vstřebávání živin zvětšují vstřebávací povrch střeva.
Respirační kvocient je poměr mezi: množstvím vzduchu při maximálním vdechu a výdechu množstvím přijatého CO2 a vydaného O2 množstvím vydaného CO2 a přijatého O2 množství vzduchu při vdechu a výdechu v klidu.
Bazální metabolismus je: nejmenší množství energie potřebné k udržení života za přesně definovaných podmínek výdej energie po přijetí potravy výdej energie při námaze množství energie potřebné pro přeměnu tuků.
U endotermních živočichů: je tělesná teplota udržována mechanismy termoregulace může teplota těla v průběhu dne kolísat je tělesná teplota udržována na určité výši nezávisle na změnách teploty okolí může teplota ovlivnit změnu chování.
Rovnováha mezi výdejem tepla z těla a tvorbou tepla uvnitř těla se uskutečňuje mimo jiné: změnou prokrvení kůže svalovým třesem působením hormonů štítné žlázy zvýšeným metabolismem v hnědém tuku.
Vzdušnice: fungují bez oběhové soustavy fungují v součinnosti s oběhovou soustavou zajišťují příjem kyslíku, ale ne jeho přenos k orgánům jsou pomocným dýchacím orgánem u ptáků.
Bezjaderné erytrocyty nacházíme u: ryb ptáků savců plazů.
Odkysličená krev se u savců nachází: v plicích v plicních žilách v levé komoře srdce ve všech žilách.
Do střeva vyúst'ují: Malpighiho žlázy protonefridie nefridie tykadlové žlázy.
Hormonální regulace: se poprvé objevuje u obratlovců se uplatňuje již u bezobratlých je u bezobratlých nahrazena nervovou regulací žádná z uvedených alternativ není správná .
Páry ganglií spojené příčně i podélně tvoří nervovou soustavu: žebříčkovou kruhovou difúzní trubicovou.
Zrakovým orgánem jsou: u členovců složené oči u hlavonožců miskovité oči u kroužkovců komorové oči v larválním stadiu hmyzu složené oči.
Morfologickou a funkční jednotkou hladkého svalu jsou: buněčné syncitium mnohojaderné svalové vlákno svalový snopec svalové vlákno tvořené jednou buňkou.
Energetická autonomie jednobuněčných organismů znamená, že: všechnu energii, kterou spotřebují, uvolňují samy v metabolismu některé děje, např. pohyb mohou vykonávat bez spotřeby energie mohou bez spotřeby energie vykonávat např. transport látek některé děje, např. tvorba bílkovin, jsou energeticky nenáročné.
Na oxidačně redukčních reakcích je založen metabolismus: jak aerobní tak anaerobní pouze aerobní pouze anaerobní pouze u živočichů.
Alkoholové kvašení: probíhá v anaerobních podmínkách probíhá v aerobních podmínkách je zpracování alkoholu kvasinkami je proces, při němž vzniká CO2.
Rozdíl mezi dýcháním a fotosyntézou je v tom, že: při fotosyntéze se energie spotřebovává, při dýchání uvolňuje při dýchání se O2 uvolňuje a energie spotřebovává při fotosyntéze se energie uvolňuje, při dýchání spotřebuje při fotosyntéze vznikají z CO2 anorganické látky.
Ze srovnání potravy rostlinného a živočišného původu vyplývá, že: živočišná potrava má vyšší obsah glycidů živočišná potrava má vyšší obsah živin, hlavně bílkovin živočišná potrava je hůř stravitelná rostlinná potrava má jako charakteristickou složku celulózu.
V oběhové soustavě otevřené: je oběh hemolymfy poměrně pomalý se u vodních korýšů hemolymfa nejdříve soustřed'uje do žaber, odtud přichází do srdce se hemolymfa proudící od srdce vylévá do prostorů mezi orgány jsou žíly často velmi krátké nebo chybějí.
Kašovitou moč s krystalky kyseliny močové a jejích solí vylučují: ryby hlavonožci suchozemští vejcorodí živočichové mořské houby a žahavci.
Tělní tekutina sladkovodních živočichů je ve vztahu k osmotickému tlaku a iontovému složení mořské vody roztokem: hypotonickým hypertonickým izotonickým přesyceným.
U suchozemských živočichů je definitivní moč ve srovnání s tělními tekutinami roztokem: odpovídajícím 0,9% roztoku NACl hypotonickým izotonickým hypertonickým.
Vylučovacím orgánem ploštěnců jsou: metanefridie malpighické žlázky protonefridie žádná z uvedených alternativ není správná .
Plaménkové buňky: jsou základem protonefridií nacházíme u tasemnic nacházíme u žebernatců nacházíme u ploštěnců.
U komorového oka tvoří světlolomný aparát vždy: duhovka sítnice rohovka a čočka tyčinky a čípky na sítnici.
Při pohlavním rozmnožování: splývají dvě zygoty splývají dvě gamety v zygotu obvykle vznikají z vajíčka a dvou spermií 2 zygoty mohou z jedné zygoty vzniknout dvě embrya.
Partenogeneze je: způsob rozmnožování vyskytující se často u parazitických organismů tzv. haploidní u mšic, perloočky a hlístů tzv. diploidní u trubců a roztočů vývoj vajíčka bez vniknutí spermie.
Při metagenezi žahavců: je pohlavní generací polyp je střídáno pohlavní rozmnožování s nepohlavním je nepohlavní generací medúza se volně plovoucí larva tvoří z polypa.
Z hlediska vývoje značíme jako: monofyletické taxony prvoky polyfyletické taxony ptáky a savce monofyletické taxony ptáky a savce polyfyletické taxony plazy a ptáky.
Anaaalogické znaky: mají různý původ, ale plní stejnou funkci u různých taxonů jsou např. podobné chemické složení cytochromu u různých obratlovců jsou např. modifikace končetin u různých savců jsou pouze morfologické znaky.
|
