Eukaryotická buňka se od buňky prokaryotické liší: přítomností histonů v jádře jiným tvarem endoplazmatického retikula nepřítomností buněčné stěny u všech eukaryotických buněk přítomností jaderného obalu.
Cytoplazmatickou membránu můžeme charakterizovat jako: rigidní obal ohraničující buňku třívrstevnou strukturu složenou ze dvou hydrofilních a jedné hydrofobní vrstvy lipidovou dvouvrstvu vrstvu volně prostupnou pro polární látky.
Cytoplazmatická membrána: je tvořena jen membránovými lipidy obsahuje lipidickou a proteinovou složku na rozdíl od jaderné membrány neobsahuje cholesterol je popsána modelem fluidní mozaiky.
Endocytóza: je pasivní přenos látek přes cytoplazmatickou membránu je mechanizmus přenosu materiálu do nitra buňky může být zprostředkována specifickými receptory je opakem pinocytózy (přesunu látek z intracelulárního do extracelulárního prostoru).
Mitochondrie: jsou někdy nazývány "buněčné elektrárny" obsahují vlastní DNA jsou pravděpodobně potomkem symbiotických bakterií jsou jen u živočišných buněk, rostliny mají místo nich chloroplasty.
Mitochondrie: vyrábějí energii přeměnou ADP na ATP obsahují enzymy Krebsova cyklu se dědí po otci (jsou umístěny na bazi bičíku spermie) jsou dvoumembránové organely.
Ribosomy jsou: obaleny jednoduchou krycí membránou složeny z RNA a proteinů nezbytné pro přepis DNA na RNA polyanionické a proto jsou barveny bazickými barvivy.
Ribosomy: jsou složeny ze dvou podjednotek se váží ve větším počtu na mRNA a vytvářejí polysomy hrají významnou roli v proteosyntéze v buněčném jádře vytvářejí bílkoviny.
Endoplazmatické retikulum: je místem syntézy nových molekul t-RNA můžeme v některých buňkách rozdělit na granulární (drsné) a agranulární (hladké) je nezbytné pro tvorbu většiny proteinů exportovaných z buňky do jejího okolí je tvořeno pevnou sítí cytoskeletárních proteinů.
Granulární (drsné) endoplazmatické retikulum: asociuje s ribosomy obsahuje enzymy, které přidávají k proteinům cukerné zbytky produkuje energii pro pohyb buňky může plynule přecházet v hladké endoplazmatické retikulum.
Golgiho aparát: funkčně i strukturně navazuje na endoplazmatické retikulum je místo trávení obsahu přijatého endocytózou svými enzymy upravuje proteiny sulfatací a glykosylací je složen ze tří oddílů tvořených cisternami a váčky.
Lyzosomy: jsou místem intracelulárního trávení mají ve svém lumen vysoké pH (10 a více dle buněčného typu) se vyskytují ve velkém počtu ve fagocytujících buňkách jsou obaleny jednoduchou membránou.
Mikrotubuly jsou: heterodimery z molekul α− a β−tubulinu jedny z typů vláken cytoskeletárního systému součástí dělícího vřeténka základní stavební jednotkou řasinek a bičíků.
Aktinová filamenta: jsou rigidní pevná vlákna určující tvar buňky interagují s molekulami myosinu hrají významnou roli v pohybu buněk umožňují stah svalových buněk.
Intermediární filamenta: jsou rigidní vlákna určující tvar a vlastnosti buněk jsou v epiteliálních buňkách tvořeny cytokeratiny svým typem určují typ tkáně asociují s myosiny a slouží k transportu látek v buňce.
Mezi proteiny intermediárních vláken patří: aktin vimentin cytokeratin vinblastin.
Buněčné jádro je: obklopeno dvojicí membrán místem, ve kterém je uložena veškerá DNA v savčí buňce typickou strukturou všech eukaryotních buněk nezávisle na tvaru buňky kulaté.
Jaderná DNA člověka: je rozdělena do 22 párů somatických chromosomů a dvou chromosomů pohlavních se váže na bazické histony je pozitivně nabitá díky velkému množství fosfátových skupin je organizovaná v heterochromatin a euchromatin.
Buněčný cyklus: můžeme rozdělit na leptoten, zygoten, pachyten a diploten je doba, během které se buňka rozdělí z mateřské na dvě dceřinné je nezávislý na vnějších podmínkách lze dělit na interfázi a mitózu.
Jednotlivá stádia mitózy mají následující charakteristiky: během metafáze jsou chromosomy soustředěny v ekvatoriální rovině buňky v profázi dochází ke zdvojení DNA telofáze je charakteristická znovuvytvořením buněčných jader v anafázi jsou centromery chromosomů navázány na vlákna dělícího vřeténka.
Vyberte pravdivá tvrzení: interfázi buněčného cyklu lze dělit na G1, S a G2 fázi během G1 fáze dochází k duplikaci DNA během G2 fáze dochází k přípravě buňky na mitotické dělení délka buněčného cyklu je nezávislá na vnějších podmínkách.
Mezi typy buněčných spojení patří: nexus zonula occludens plexus zonula adhaerens.
Desmosomy jsou: nezbytné pro syntézu bílkovin adhezní mezibuněčná spojení středy chromosomů součástí jaderného obalu.
Nexus: je jeden z typů mezibuněčných spojení je složen z páru konexonů, z nichž každý má šestici proteinů (konexinů) vytváří hydrofilní kanál mezi sousedními buňkami je nezbytný pro koordinovanou srdeční činnost.
Vyberte správné tvrzení: lidské tělo je složeno ze 4 základních typů tkání v pojivové tkáni jsou všechny buňky přisedlé na bazální membránu epitely vznikají jen ze dvou zárodečných listů výběžky buněk nervové tkáně mohou být přes 1m dlouhé.
|
