Zbytky fenolu po organické extrakci odstraňujeme ze vzorků DNA pomocí elektroforézy chromatograficky chloroformem chloridem sodným etanolem.
Při centrifugaci směsi voda/fenol-chloroform se: voda sedimentuje ke dnu zkumavky a je převrstvena organickou fází tvořenou fenolem a chloroformem obě složky smísí vytvoří se tři fáze (směrem ode dna zkumavky) fenol, chloroform a vodná fáze fenol-chloroform sedimentuje ke dnu zkumavky a je převrstven vodnou fází.
Izolace plazmidu z buněk využívá kroky zahrnující denaturaci a renaturaci DNA podstatné rozdíly ve velikosti plazmidové a chromozomální DNA degradaci chromozomální DNA specifickou deoxyribonukleázou kružnicového tvaru plazmidové DNA.
Při izolaci DNA z buněk provádíme následující kroky: zachycení DNA na kolonce nebo srážení DNA lyzi buněk kyselinou sírovou nebo chlorovodíkovou odstranění RNA kultivaci buněk nebo disociaci tkáně odstranění proteinů synchronizaci růstu buněčné kultury do fáze G2.
TE pufr se skládá z: vody, EDTA a Tris.Cl vody, EDTA a NaCl vody, Tris.Cl a NaCl.
Chlorid sodný (NaCl) se používá v roztocích pro molekulárně biologické metody jako: inhibitor nukleáz pufrovací činidlo látka určující iontovou sílu lyzační látka.
EDTA (dvojsodná sůl etylen-diaminotertaoctová kyselina) se používá v roztocích s DNA jako: inhibitor nukleáz lyzační látka pufrovací činidlo chaotropní činidlo.
Při izolaci a purifikaci bakteriální DNA se buněčná stěna degraduje: proteinkinázou K fenolem ekvilibrovaným na pH 7,8 RNázou lysozymem nebo peptidoglykan-hydrolázou směsí fenol-chloroform etanolem SDS.
Při stanovení čistoty izolované DNA byl zjištěn poměr A260/A280=1,85. To znamená? že ze vzorku nebyl odstraněn fenol že vzorek obsahuje čistou DNA že vzoorek obsahuje DNA znečištěnou proteiny že vzorek obsahuje RNA.
SDS (dodecylsulfát sodný) se používá jako: látka určující iontovou sílu inhibitor nukleáz lyzační látky látka určující osmotickou sílu pufrovací činidlo.
Při izolaci DNA z buněk provádíme následující kroky odstranění RNA odstranění proteinů lyzi buněk kyselinou sírovou nebo chlorovodíkovou zachycení DNA na kolonce nebo srážení DNA synchronizaci růstu buněčné kultury do fáze G2 kultivaci buněk nebo disociaci tkáně.
Při izolaci a purifikaci DNA se proteiny odstraňují: fenolem ekvilibrovaným na pH 7,8 směsí fenol-chloroform lysozymem fenolem a neupraveným pH etanolem SDS proteinkinázou K.
Zbytky fenolu po organické extrakci odstraňujeme ze vzorků DNA chloroformem chloridem sodným chromatograficky etanolem pomocí elektroforźy.
Roztok DNA (10x zředěny) vykazuje následující hodnoty absorbance: 0,1 při 230 nm; 0,5 při 260 nm a 0,3 při 280 nm. Uveďte koncentraci DNA v zásobním (neředěném) roztoku v mikrogramech na mililitr.
Při stanovení čistoty izolované DNA byl zjištěn poměr A260/A280=2. To znamená: že vzorek obsahuje DNA znečištěnou proteiny že vzorek obsahuje čistou DNA že ze vzorku nebyl odstraněn fenol že vzorek obsahuje RNA.
DNa lze z roztoku vysrážet: izoamylalkoholem izopropylalkoholem etanolem chloroformem.
Po purifikaci nukleových kyselin pomocí fenolové extrakce odebíráme pro další zpracování po této extrakci: sraženinu vodnou fázi organickou fázi.
Srážení DNA usnadňuje teplota 37 °C teplota -20 °C přídavek sodných solí přídavek 70% etanolu.
Pro izolaci a purifikaci DNA se ribonukleové kyseliny (např. mRNA) odstraňují: lysozymem etanolem směsí fenol-chloroformem SDS proteinkináza K RNáza fenolem ekvilibrovaným na pH 7,8.
Při izolaci DNA z buněk provádíme následující kroky odstranění proteinů zachycení DNA na kolonce nebo srážení DNA kultivaci buněk nebo disociaci tkáně lyzi buněk kyselinou sírovou nebo chlorovodíkovou synchronizaci růstu buněčné kultury do fáze G2 odstranění RNA.
Srážení DNA usnadňuje teplota -20 °C teplota 37 °C přídavek sodných solí přídavek 70% etanolu.
Izolace DNA z buněk využívá následující principy různou propustnost biologických makromolekul adsorpci na povrch magneticky nabitých částic destilaci roztoků při různých teplotách adsorpci na povrch aktivního uhlí filtraci adsorpci na křemičité povrchy působení různých enzymů.
Při izolaci a purifikaci DNA se proteiny odstraňují směsí fenol-chloroform proteinkinázou K etanolem fenolem s neupraveným pH SDS fenolem ekvilibrovaným na pH 7,8 lysozymem.
Tris-hydroxymetylaminometan se používá jako stabilizační látka pro enzymy inhibitor nukleáz detergent lyzační látka pufrovací činidlo.
K přípravě gradientních roztoku můžeme použít: NaCl etanol glukózu CsCl sacharózu CaCl2 glycerol.
Přiřaďte správné hodnoty sedimentačních koeficientů a sedimentujících částic proteiny rRNA viry mitochondrie ribozómová jednotka.
Diferenciální centrifugaci: lze izolovat organely nelze izolovat ribozómy lze oddělit chromozomální DNA od mRNA lze oddělit buněčné kompartmenty od cytoplazmy.
Při izopyknické centrifugaci se biomakromolekuly dělí podle: hustoty konformace velikosti (mol. hmotnosti) náboje.
Při izokinetické centrifugaci se biomakromolekuly dělí podle: velikosti (mol. hmotnosti) náboje hustoty konformace.
Počet otáček rotoru za minutu se označuje zkratkou RCF r g rpm.
Jednotkou relativní odstředivé síly je: počet násobků tíhového zrychlení min na -1 metr/sekunda na 2 centimetr/sekunda na 2.
Zonální centrifugace využívá pro oddělování neboli separaci látek: opakovanou centrifugaci gradientní roztok homogenní roztok.
Přiřaďte správně optimální hodnotu relativní odstředivé síly a sedimentující částice 1000x g 8000x g 50 000x g 200 000x g 400 000x g.
Hustotu roztoku CsCl v příslušné vzdálenosti od hladiny stanovíme: podle vzdálenosti pohyblivého rozhraní spektrofotometricky refraktometricky.
Je-li hustota částice menší než hustota prostředí (roztoku) částice se pohybuje odstředivě směrem ke dnu částice se pohybuje dostředivě směrem k hladině částice se koncentrují a vytvářejí zónu.
V gradientu CsCl+etidiumbromid lze separovat plazmidovou lineární DNA od lineární DNA chromozomové stejně dlouhé chromozomální lineární DNA, které se liší obsahem G+C plazmidovou CCC formu DNA od relaxované OC formy DNA.
Izopyknickou centrifugací můžeme stanovit vznášivou hustotu sedimentační koeficient molekulovou hmotnost.
Vytvořte dvojice odpovídající uspořádání elektroforézy a používaného nosiče agarózové gely polyakrylmidové gely.
DNA v agarózovém gelu obarvená etidiumbromidem po ozáření UV-světlem fluoreskuje zeleně modře oranžově fialově.
Které z následujících metod barvení gelů nevyžaduje detekci pod UV-světlem? barvení etidiumbromidem barvení stříbrem.
Zatrhněte správné odpovědi, týkající se přípravy agarózového gelu pro elektroforézu po vytažení hřebenu z gelu, povrch gelu přelijeme vodou rozvařenou agarózu naléváme po ochlazení na teplotu 20 °C před vytažením hřebenu z gelu, povrch gelu přelijeme elektroforetickým pufrem rozvařenou agarózu naléváme po ochlazení na teplotu 50 °C.
Jako standardy velikosti se při standardní agarózové gelové elektroforéze používají chromosomy kvasinek restrikční fragmenty DNA fága lambda kovalentně spojené restrikční fragmenty DNA fága lambda restrikční fragmenty genomové DNA člověka bromfenolová modř.
Vyberte správné pořadí vzorků podle jejich elektroforetické mobility v agarózovém gelu vzhledem k poloze startu.1. mRNA, 2. 3500 pb dlouhý fragment dsDNA (lineární), 3. plazmid o velikosti 3500 pb (forma kružnicová, nadšroubovicová), 4. 50 000 pb dlouhý fragment DNA (lineární). Vzorky seřaďte od startu elektroforézy. (start)1 2 3 (poslední)4.
Bromfenolová modř se při elektroforéze DNA používá: inhibitor nukleáz pro obarvení DNA při detekci jako indikátor průběhu elektroforézy jako látka o vysoké densitě umožňující nanesení vzorku na gel.
Ethidiumbromid se při manipulacích s DNA používá pro: obarvení DNA štěpení DNA nanesení DNA do gelu inaktivaci nukleáz.
Nukleové kyseliny putují během elektroforézy: od elektrody záporně nabité ke kladně nabité nebo naopak, v závislosti na konformaci neputují, protože nenesou náboj od elektrody kladně nabité k záporně nabité od elektrody záporně nabité ke kladně nabité.
Agaróza je: polymer vznikající radikálovou reakcí polysacharid složený ze 2 různých typů sacharidů bílkovina polysacharid složený z 1 typu sacharidu.
Zatrhněte správné odpovědi týkající se přípravy agarózového gelu pro elektroforézu: agarózu rozvařujeme v elektroforetickém pufru dbáme na to, aby při nalévání nevznikly vzzduchové bubliny v gelu před nalitím agarózy do tvořítka vložíme hřeben agarózu rozvařujeme v destilované vodě po utuhnutí agarózy v tvořítku, vložíme hřeben.
Při preparativní agarózové elektroforéze pozorujeme DNA v agarózovém gelu obarvenou etidiumbromidem v ultrafialovém světle o vlnové délce 365 nm v ultrafialovém světle o vlnové délce 254 nm v infračerveném světle v červeném viditelném světle v ultrafialovém světle o vlnové délce 380-500 nm.
Zatrhněte správné odpovědi, týkající se přípravy agarózového gelu pro elektroforézu: před vytažením hřebenu z gelu, povrch gelu přelijeme elektroforetickým pufrem rozvařenou agarózu naléváme po ochlazení na teplotu 20 °C rozvařenou agarózu naléváme po ochlazení na teplotu 50 °C po vytažení hřebenu z gelu povrch gelu přelijeme vodou.
Optimální velikost separovaných molekul nukleových kyselin u standardní agarózové gelové elektroforézy je: 10 bp-1 000 bp 100 bp- 50 000 bp 10 kbp- 1 000 kbp.
Jako standardy velikosti se při standardní agarózové gelové elektroforéze používají chromozomy kvasinek restrikční fragmenty DNA fága lambda kovalentně spojené restrikční fragmenty DNA fága lambda bromfelová modř.
Vytvořte dvojice odpovídající uspořádání elektroforézy a používaného nosiče: verikální gelová elektroforéza horizontální gelová elektroforéza.
Horní limit separace pro standardní agarózovou gelovou elektroforézu je: 1000 bp 50 000 bp 2 Mbp 10 Mbp.
Horní limit separace pro pulzní gelovou elektroforézu je: 50 000 bp 2 Mbp 10 Mbp 1 000 bp.
Jako standardy velikosti se při luzní elektroforéze používají: chromozomy kvasinek restrikční fragmenty genomové DNA člověka bromfenolová modř restrikční fragmenty DNA fága lambda kovalentně spojené restrikční fragmenty genomové DNA fága lambda.
Nanášecí pufr pro elektroforézu zajišťuje následující požadavky: snížení hustoty nanášeného roztoku zastavení aktivity restrikčních endonukleáz a ukončení štěpení přidání pohyblivého barviva, které má funkci indikátorů průběhu elektroforézy obarvení nukleové kyseliny denaturace vzorku DNA obarvení nanášeného roztoku zvýšení hustoty nanášeného vzorku.
Elektroforetická mobilita fragmentů dvouřetězcové DNA je: nepřímo úměrná dekadickému logaritmu velikosti DNA nepřímo úměrná velikosti DNA přímo úměrná dekadickému logaritmu velikosti DNA přímo úměrná velikosti DNA.
DNA v agarózovém gelu obarvená etidiumbromidem po ozáření UV-světlem fluoreskuje oranžově modře fialově zeleně.
Teplota významně ovlivňuje rychlost migrace nukleových kyselin: při standardní agarózové gelové elektroforéze při pulzní gelové elektroforéze při polyakrylamidové gelové elektroforéz.
Které z následujících metod barvení gelů nevyžaduje detekci pod UV-světlem? barvení stříbrem barvení pomocí SYBR green barvení etidiumbromidem.
Optimální velikost separovaných molekul nukleových kyselin u polyakrylamidové gelové elektroforézy je: 100 bp - 50 000 bp 10 bp - 1 000 bp 10 kbp - 1 000 kbp.
DNA v agarózovém gelu obarvenou etidiumbromidem pozorujeme: v ultrafialovém světle o vlnové délce 254 - 302 nm v červeném viditelném světle v ultrafialovém světle o vlnové délce 380 - 500 nm po tmě vez ozáření speciálním světlem v infračerveném světle.
Obsah guaninu a cytozinu významně ovlivňuje rychlost migrace nukleových kyselin při standardní agarózové gelové elektroforéze při denaturační polyakrylamidové gelové elektroforéze při polyakrylamidové gelové elektroforéze při pulzní gelové elektroforéze při standardní agarózové gelové elektroforéze s některými barvivy vázajícími se na DNA.
Které z chemikálií používaných při elektroforéze jsou mutagenní nebo karcinogenní? EDTA etidiumbromid polykrylamid akrylamid agaróza bromfelová modř.
Plazmid pBR325 nese gen pro rezistenci k ampicilinu a gen pro rezistenci k tetracyklinu. Jaké klony se selektují, jestliže cizorodá DNA byla vložena na plazmidu pBR325 do genu, který kóduje rezistenci k ampicilinu? rezistentní k ampicilinu a citlivé k tetracyklinu rezistentní k ampicilinu i k tetracyklinu citlivé k ampicilinu i k tetracyklinu citlivé k ampicilinu a rezistentní k tetracyklinu.
Zatrhněte správná tvrzení o transformaci Transformace je přenos fágové DNA zbavené kapsidu do recipientních buněk Metoda transformace umožňuje přenos pouze lineární dvouřetězcové DNA do prokaryotické buňky Metoda transformace umožňuje přenos pouze kružnicové dvouřetězcové DNA do prokaryotické buňky Metoda transofrmace umožňuje přenos DNA do buňky, v jejímž fenotypu se vnesená genetická informace projeví Metoda transformace umožňuje přenos lineární jednořetězcové DNA do buňky, v jejímž fenotypu se vnesená genetická informace projeví Metoda transformace umožňuje přenos DNA prostřednictvím viru z buňky donorové do buňky recipientní Metoda transformace umožňuje přímý přenos lineární nebo kružnicové dvouřetězcové DNA do prokaryotické buňky.
Klon DNA je molekula vytvořená spojením cizorodé DNA s klonovacím vektorem soubor identických molekul, fragmentů nebo úseků DNA, připravených množením molekul DNA v hostitelské buňce soubor geneticky identických buněk, odvozených od společného předka.
Plazmidy používaní pro klonování jsou velké: 2-5 kb 200-300 kb 20-30 kb.
Seřaďte kroky používané při klonování: první druhý třetí.
Klonovací plazmidový vektor by měl mít následující vlastnosti: možnost tvorby pouze jedné kopie v buňce přítomnost genu pro RNA polymerázu plazmid by měl být přenositelný konjugací autonomní teplikace v bakteriální buňce přítomnost restrikčních míst využitelných pro klonování přítomnost jednoho nebo více markerů pro selekci hostitelské buňky.
Pro přípravu homopolymerních konců usnadňujících spojování klonovaných fragmentů DNA použijeme: DNA- polymerázu ligázu restrikční endonukleázu terminální transferázu.
Klonovací místo je: nachází se v genu ori zastoupení pouze jednou v molekule vektoru zastoupené v několika kopiích ve vektoru nenachází se v genu, nýbrž v nekódující oblasti nachází se v reportérském genu využívaném pro selekci rekombinantních klonů.
Jaký postup byste zvolili ke zvýšení podílu rekombinantních molekul při klonování cizorodé DNA do EcoRI místa plazmidového vektoru: defosforylaci 5´konců vektoru defosforylaci všech fosfátových skupin na 5´koncích vektoru i inzertu defosforylaci 3´konců vektoru defosforylaci 3´konců inzertu fosforylaci 3´konců vektoru.
X-gal se používá: jako represor laktózového operonu jako barvivo k zviditelnění DNA k barvení nylonových membrán po hybridizaci se sondou značenou biotinem jako chromodenní substrát pro beta-galaktozidázu jako induktor k navození exprese genů laktózového operonu.
Napište, jak se nazývají vektory obsahující více počátků replikace (pro různé hostitele).
Vektor odvozený z fága lambda (např. lambda gt10) se do recipientních buněk E.Coli vnáší elektroporací transdukcí transformací transfekcí.
Bylo provedeno klonování DNA do vektoru pUC18 nesoucím gen pro rezistenci k ampicilinu (bla) a gen pro beta galaktozidázu (lacZ). Gen bla byl přerušen začleněním klonovaného fragmentu DNA. Na bakteriologických plotnách s živnou půdou obsahující X-gal, IPTG a ampicilin vyrostou transormované bakterie, které přijaly rekombinantní plazmid ve formě: bílých kolonií modrých kolonií nevyrostou žádné kolonie.
K transkripci in vitro se používají vektory obsahující promotory bakteriofága T7, T3 a SP6, protože: nejsou specificky rozpoznávány bakteriálními RNA-polymerázami nepřepisují geny vektoru umožňují přepis genů naklonovaných do vektoru.
Plazmidové vektory s naklonovaným inzertem se do recipientních buněk vnášejí: transformací transfekcí elektroporací transdukcí.
Spojení linearizovaného vektoru s klonovaným fragmentem DNA provádíme: terminální transferázou ligázou restrikční endonukleázou DNA-polymerázou.
Napište, jak se nazývají vektory obsahující promotor, kterým lze zajistit produkci (přípravz) cizího proteinu v hostitelských buňkách.
Reportérské geny jsou: geny, jejichž exprese je řízena zesilovači (enhancery) nebo silencery geny, jejichž transkripty lze v buňkách snadno identifikovat geny, jejichž proteinové produkty lze v buňkách snadno indentifikovat.
Maximální klonovací kapacita vektorů odvozených od gága lambda je zhruba: 10 kb 23 kb 45 kb.
Inzerční inaktivace je: naštěpení vektoru více než jednou restrikční endonukleázou vyštěpení střední části substitučního vektoru odvozeného z genomu bakteriofága lambda ztráta rezistence k antibiotiku u transformovaných bakterií fenotypový projev začlenění fragmentu DNA do klonovacího místa u transformovaných bakterií.
Kolik cílových míst restrikčního enzymu, který byl použit pro klonování, obsahuje rekombinantní plazmid obsahující fragment cizorodé DNA? (číslo)
.
Rekombinantní DNA je: molekula vytvořená spojením cizorodé DNA s klonovacím vektorem soubor geneticky identických DNA odvozených od společného předka soubor identických molekul, fragmentů nebo úseků DNA, připravených množením molekul DNA v hostitelské buňce.
Expresní vektory obsahují: signály pro iniciaci transkripce reportérský gen pro selekci v transformovaných buňkách počátek replikace signály pro iniciaci translace geny pro DNA-polymerázu promotor vazebné místo pro ribozom klonovací místo.
Maximální klonovací kapacita vektorů odvozených od fága lambda je zhruba: 10 kb 23 kb 45 kb.
Kosmidy jsou: rostlinné vektory hybridy mezi plazmidy živočišnými viry plazmidy kvasinek hybridy mezi plazmidy a fágy.
Sekvence nukleotidů zapisujeme ve směru od: libovolně s označením obou konců 3´-konce k 5´konci 5´-konce k 3´konci.
Při sekvencování genomů strategií náhodného sekvencování se vyžaduje pro ověření správnosti sekvence pokrytí: 3x na jednom řetězci 1x na jednom z řetězců 1x na jednom řetězci a 1x na druhém řetězci alespoň 2x na jednom řetězci a 1x na druhém řetězci.
Vyberte složky, které nepatří do reakční směsi při enzymovém sekvencování: DNA-polymeráza 4dNTP (dATP, dTTP, dGTP, dCTP) močovina jednořetězcová DNA, jejíž sekvence má být stanovena polyakrylamid primer 2´,3´-ddXTP (dideoxynukleotid) restrikční endonukleáza.
Snížení koncentrace dideoxyribonukleosidtrifosfátů v poměru k deoxyribonukleosidtrifosfátům je výhodné pro: eliminaci sekundárních struktur DNA, které mohou komplikovat průběh sekvenční reakce stanovení nukleotidových sekvencí umístěných dále od primeru určení krátkých nukleotidových sekvenců.
Piperidin se při chemické metodě sekvencování používá k : modifikaci a štěpení purinových bází odštěpení modifikovaných bází a přerušení polynukleotidového řetězce modifikaci purinových bází modifikaci a štěpení pyrimidinových bází.
Při automatickém sekvencování se k detekci separovaných fragmentů ssDNA používá: primerů nebo koncových inhibitorů značených neradioaktivně dNTP značených radioaktivně nebo neradioaktivně primerů značených radioaktivně koncových inhibitorů značených radioaktivně.
Sekvence proteinů zapisujeme ve směru od: N-konce k C-konci libovolně s označením obou konců C-konce k N-konci.
Uspořádané sekvencování (procházení primerem) nevyžaduje znalost sekvence, ke které se připojuje primer vyžaduje subklonování analyzovaného úseku přináší mnohonásobné stanovení nadbytečných sekvencí minimalizuje stanovení nadbytečných sekvencí vyžaduje znalost sekvence, ke které se připojuje primer nevyžaduje subklonování analyzovaného úseku.
Fosfodiesteráza patří mezi: exonukleázy enzymy modifikující nukleové kyseliny endonukleázy polymerázy.
Restrikční endonukleázy: štěpí dvouřetězcové DNA štěpí jednořetězcové RNA štěpí jednořetězcové DNA u dvouřetězcových molekul štěpí pouze jeden řetězec u dvouřetězcových molekul štěpí oba řetězce štěpí dvouřetězcové RNA štěpí dvouřetězcové DNA-RNA hybridní molekuly.
Ligázy patří mezi: enzymy odbourávající nukleové kyseliny enzymy spojující molekuly nukleových kyselin enzymy modifikující nukleové kyseliny enzymy syntetizující nukleové kyseliny.
Jednořetězcovou DNA specificky štěpí: S1 nukleáza Exonukleáza Bal 31 restrikční endonukleáza EcoR I DNáza I DNA-polymeráza I.
Nukleázy patří mezi: enzymy spojující molekuly nukleových kyselin enzymy odbourávající nukleové kyseliny enzymy modifikující nukleové kyseliny enzymy syntetizující nukleové kyseliny.
Terminální transferáza syntetizuje řetězec RNA využívá matrici DNA nevyžaduje matricovou molekulu syntetizuje řetězec DNA využívá matrici RNA.
Místa štěpení restrikčními endonukleázami třídy II jsou: zpravidla dlouhá 17-25 bp ve vzdálenosti 5-60 bp od rozpoznávané sekvence uvnitř rozpoznávané sekvence rotačně symetrická (palindrom) dlouhá 4-8 bp charakteru přímé repetice.
Vyberte všechny ingredience a faktory, které DNA-polymeráza vyžaduje pro průběh enzymatické reakce in vitro: promotor molekulu mRNA optimální pH a přítomnost určitých iontů molekulu dvouřetězcové matricové DNA volný konec 3´ pro připojování nukleotidů (primer) molekulu denaturované dvouřetězcové matricové DNA NAD+ volné dNTP v prostředí.
K přípravě jednosměrných delecí na DNA se používá: exonukleáza ExoII Klenovův fragment DNA-polymerázy I restrikční endonukleáza HindIII DNA-polymeráza II DNáza I.
Ke spojení dvou fragmentů dvouřetězcové DNA s tupými konci lze použít DNA ligázu kódovanou fágem T4 DNA-polymerázu III DNA-ligázu z E.Coli terminální transerázu.
Uvolněná aktivita restrikčních enzymů se projevuje: neschopnosti enzymu štěpit danou sekvenci za optimálních podmínek štěpením téže sekvence v několika místech současně schopností enzymu štěpit za daných podmínek několik různých sekvencí na téže DNA.
Restriktázy patří mezi: exonukleázy enzymy modifikující nukleové kyseliny endonukleázy.
Vlákno tvořené řetězcem RNA odstraníme u DNA-RNA hybridu pomocí: RNázy H RNázy A DNázy I Restrikční endonukleázy EcoR I Exonukleázy Bal 31 S1 nukleázy.
Polymerázy patří mezi: enzymy spojující molekuly nukleových kyselin enzymy odbourávající nukleové kyseliny enzymy syntetizující nukleové kyseliny enzymy modifikující nukleové kyseliny.
Jaké konce vzniknou po štěpení restrikční endonukleázou? Svislá čára znázorňuje místo štěpení na každém z řetězců
5´G A / A T T C 3´
3´C T T A / A G 5´
3´přečnívající 5´přečnívají zarovnané.
Současný známý počet restrikčních endonukleáz je:.
Klenowův fragment DNA-polymerázy I je: část molekuly restriktázy EcoRI vyznačující se relaxovanou specifitou část molekuly DNA-polymerázy I postrádající 5´-3´exonukleázovou aktivitu část molekuly DNA-polymerázy I postrádající obě exonukleázové aktivity část molekuly DNA-polymerázy I postrádající 3´-5´exonukleázovou aktivitu.
Jaké konce vzniknou po štěpení restrikční endonukleázou? Svislá čára znázorňuje místo štěpení na každém z řetězců:
5´G A A T T / C 3´
3´C / T T A A G 5´ 3´- přečnívající 5´-přečnívající zarovnané, tupé.
Restrikční endonukleáza HaeIII byla izolována z mikroorganismu H. aegypticus, kmene ATCC 111116 E.Coli, kmene HAEIII Haemophilus influenzae, kmene EIII.
DNázaI patří mezi: polymerázy enzymy modifikující nukleové kyseliny exonukleázy endonukleázy.
V metodách molekulární biologie a genovém inženýrství se uplatňují restrikční endonukleázy třídy:.
Zpětná transkriptáza patří mezi: exonukleázy enzymy modifikující nukleové kyseliny polymerázy endonukleázy.
Dvouřetězcové molekuly DNA štěpí: restrikční endonukleázy S1 nukleáza exonukleáza III exonukleáza Bal31 DNáza I.
Jaké konce vzniknou po štěpení restrikční endonukleázou? Svislá čára znázorňuje místo štěpení na každém z řetězců.
5´G A A / T T C 3´
3´C T T / A A G 5´
5´- přečnívající 3´-přečnívající zarovnané, tupé.
DNA-metylázy patří mezi: enzymy syntetizující nukleové kyseliny enzymy odbourávající nukleové kyseliny enzymy modifikující nukleové kyseliny enzymy spojující molekuly nukleových kyselin.
Zpětná transkriptáza syntetizuje řetězec DNA využívá matrici DNA syntetizuje řetězec RNA využívá matrici RNA nevyžaduje matricovou molekulu.
Fosfát z 5´-konce DNA odštěpíme EcoRI-defosforylázou dam-metylázou T4-polynukleotid kinázou CIP- fosfatázou T4 DNA-ligázou.
Fosfatáza patří mezi: exonukleázy endonukleázy enzymy modifikující nukleové kyseliny.
Jednořetězcové molekuly DNA štěpí: exonukleáza Bal31 restrikční endonukleázy S1 nukleáza exonukleáza III DNáza I.
Restrikční endonukleáza HincII byla izolována z mikroorganismu: E.Coli, kmene HINCII Haemophilus aegypticus, kmene CII Haemophilus influenzae, kmene ATCC 12516.
Izoschizomery jsou různé restrikční enzymy, které mají stejné cílové sekvence různé restrikční enzymy, které jsou izolovány ze stejného producenta různé restrikční enzymy, které rozeznávají odlišné cílové sekvence, ale vytvářejí stejné kohezní konce.
Pro zatupení 3´-přečnívajícího konce DNA lze použít: Nukleázu S1 Exonukleázu III Klenowův enzym.
K enzymům, které syntetizují nukleové kyseliny in vitro bez matrice patří: DNA-polymeráza III terminální transferáza terminální DNA polymeráza Klenowův fragment.
Do kolika tříd se rozčlenují restrikční endonukleázy?.
Dvouřetězcové molekuly DNA štěpí exonukleáza Bal31 S1 nukleáza DNáza I restrikční endonukleáza exonukleáza III.
DNázaI patří mezi: endonukleázy enzymy modifikující nukleové kyseliny exonukleázy polymerázy.
Klenowův fragment DNA-polymerázy I je: část molekuly DNA-polymerázy I postrádající 5´-3´exonukleázovou aktivitu část molekuly DNA-polymerázy I postrádající 3´-5´exonukleázovou aktivitu část molekuly DNA-polymerázy I postrádající obě aktivity část molekuly restriktázy EcoRI vyznačující se relaxovanou specifitou.
Lysozym se používá pro: degradaci proteinů odstranění buněčné stěny u bakterií odstranění RNA.
Poly(A)-polymeráza využívá matrici DNA syntetizuje řetězec DNA nevyžaduje matricovou molekulu syntetizuje řetězec RNA využívá matrici RNA.
|
