pojem aktivní alela označuje alelu na kterou nezpůsobí selekce je synonymem pro alelǔ dominantní vyjadřuje působení alel u recesivní ho homozygota se používá v polygenni dědičnosti.
Geny maleho učinku obvykle podminujíjen monogenní znaky jsou maloo závislé na vnějším prostředí se vyskytují pouze na X chromozomu žadná alternativa není spravná.
pojem aktivní alela vyjadřuje působení alel u recesivního homozygota označuje alela na kterou nepůsobí selekce je synonymem pro alelu dominantni u monogenni dědičností znamená minor gen, který se projeví ve fenotypu při polygenní determinaci znaku.
chromozomové genetické mapy jsou založeny na relativní vzdálenosti genů téže vazební skupiny ukazují polohu chromozomů v karyotypu měří vzdalenost genů mezi nehomologními chromosomy ukazují rozdílnou polohu chromosomu.
Mutace je synonymem pro modifikace jsou vždy organismu nevyhodné způsobují genetický posun podminují proměnlivost genotypů.
Teorie vzniku živých forem samooplozením vyslovil hippokrates aristoteles oparin pasteur.
Studiem bakterii se zabýval Louis Pasteur R.Koch Carl Linné I.P.Pavlov.
William Harvey sestroil mikroskop objasnil krevní oběh člověka objevil krevní skupiny odmítl teorii samooplození.
Základní biogenetický zákon stanovil švědský přirodověděc C.Linné anglicky prirodovedec Darwin německý zoolog Haeckel francouzský přirodověděc Cuvier.
Recesivní dědičnost je pojem pro vyjadření znaku pouze u recesivních homozygot je nejčastější typ dědečnosti u monogenních chorob člověka je charakterizována genotypovým štěpným poměrem 1.2.1 v F2 generaci v lidské genetice výjimečná.
neluplná penetrance je pojem pro vyjadření různé regulace funkce genu je termin vyjadřující pravděpodobnost manifestace určitého genotypu je termin vyjdřující různý stupen vyjadření znaku je pojem pro neuplny prunik genu jedné populace do druhe populace.
Dominantně dědičným znakem člověka je otoskleroza cystická fibroza diabetes mellitus 1 a 2 typu polycystická choroba ledvin, typ dospělých.
X vazaným genem člověka je hemofilie A a B Rh krevní skupiny barvoslepost azoospermie.
Mezi interakce nealelných genů patří komplementarita epistaze ezkluze kodominace.
Dědivost je schopnost dědit určitý znak vyjadřuje podíl geneticky podminěné variability na variabilitě znaku je dána podílem Va/ Va + Vp je podmíněna působením genů malého učinku a prostředí.
Znaky s multifaktoriální dědičnosti jsou ovlivněny aditivním učinkem alel interakcí genotypu a prostředí dominantním efektem alel vlivy prostředí.
Gamety obratlovců vznikají z haploidních somatických buněk meiozou vznikají z diploidních somatických buněk mitozou jsou haploidní se dělí mitozou na haploidní somatické bunky.
Při dihybridismu V F2 generaci nacházíme 4 typy homozygotů v F2 generaci je 9/+ž dominantních homozygotů vznikají jenom heterozygotní jedinci homozygoti jsou schodné pouze s jedním z rodičů.
Pěi dihybridizmu za podminek volné kombinovatelnosti obou genu vznikají 9 různých genotypů v F2 v F2 generaci je 9/16 dominantních homozygotův v F2 genereci vznikají pouze heterozygotni jedinci homozygoti jsou schodné pouze s jedním z rodičů.
Kvantitativní znaky jsou obvykle podminěny malým počtem genů malého učinku podminěny vyšším počtem genů malého učinku podminěny genem velkého učinku málo závislé na faktorech prostředí.
Heterosa se používá ve šlechtitelství je značně nebezpečná pro chovy se uplatnuje u příbuzenských snatků zvyšuje počet dominantních homozygot.
V F1 při monohybridizmu s neuplnou dominaci jsou všichni fenotypově odlišné od parentální generace a genotypově uniformální stejní jako jeden z rodičů lišicí se navzájem fenotypově, ale schodni genetypově rozdílní od sebe.
Vazbová skupina genů je tvořena pouze geny se společnou funkcí původu mateřského se společnou regulaci žádná z uvedených alternativ není správná.
Genové mutace strukturního genů mouhou zaměnit jednu aminokyselinu v polypeptidovém řetězci mohou zaměnit více aminokyselin v peptidu vždy znamenají kratší peptid se musí projevit změnou peptidu.
V interfazickem jadře jsou viditelné chromosomy ve světelném mikroskopu je porušena celistvost molekul DNA dochází ke zdvojení hmoty chromosomů je vytvařeno dělící vřeténka.
Mikrotubuly jsou stavební prvky centriolů bičiků centromer vlákna dělícího vřeténka.
Sesterské chromatidy vznikají replikací se rozcházejí v anafázi 1.zracího dělení meiozy se rozcházejí v anafazi mitozy se rozchazejí v anafazi heterotypického dělení meiozy.
V lidské bílé krvince je počet chromozomů diploidní počet autozomů 46 totožný počet chromosomů jako v gametě aneuploidní počet chromosomů.
Heterochromozom je v normalní gametě přítomen pouze jeden je v somatické bunce přítomen 23x se vyskytuje pouze v pohlavních bunkách bývá v každé sadě chromozomů obsazen pětkrát.
Z chromozomové mapy člověka můžeme určit umístění genů na jednotlivé chromosomy určiíme i poměrnou vdálenost genů na chromosomu zjistíme funkci genů na jednotlivých chromosomech vytváříme prostřednictvím cílené hybridologické analýzy.
Dlouhá ramena chromosomů označujeme písmenem d p q l.
Veškeré spravné rp eukaryotickou DNA veškerá DNA koduje proteiny různé oblasti DNA jsou transkribovaány v různých buněčných typech množství DNA je proporcionelní k vývojovému stupni organismu žádné tvrzení není správné.
Funkčním přepisem strukturních genů je jtRNA mRNA rRNA cDNA.
Průběh transkripce je závisly na působení DNA polymeraz RNA polymeraz N acetyl d galaktosamin transferázy aminoacyl tRNA syntetázy.
Minoritní dusikaté baze se nejčastějí vyskytují v tRNA mRNA rRNA DNA.
Vyštěpování intronů umožnuje větší variabilitu syntézy proteinů je typické pro cytoplazmatickou DNA probíhá před transkripcí probíhá po translaci.
Které tvrzení nejlépé charakterizují genetický kod je identicky pro syntezu proteinů v jadře a v mitochondriich je překládán do aminokyselinovych sekvencí pomoci RNA polymerasy pošet kodonů a aminokyselin si odpovídá je tvořen triplety o třech nukleotidových bazích.
Mutace v genech se označují jako genové je prakticky vždy změna v DNA chromozomové se označují novějí jako strukturní aberace chromosomu genomové se novějí označují jako numerické aberace chromosomů.
Mutace lze charaktirizovat jako změny nenáhodné(programováné) mohou postihovat geny (obecně sekvence DNA) všech typů, podle toho mají rozmanité důsledky se v haploidních gametách nevyskytují, nejsou přenosné na další generace znamenají ve většině případů poškození bunky či organismu, ztratu či patologickou změnu genové funkce.
Mutace gametická proběhne v haploidní gametě je do další generace nepčenosná; gameta s mutaci zanika je přenosné do další generace, jen pokud je spontanní žadna z uvedených alternativ není správná.
Spoíntanní mutace vznikají v nejrůznějších genech se stejnou frekvencí jejích přičiny nedovedeme zjistit ani ovlivnit jejich pravděpodobnost v somatických bunkách je obecně přímo uměrná (kromě jiného) rozsahu jejiho genomu a trvání jejího buněčného cyklu u člověka je průměrná četnost vzniku gametické mutace 10-3 na jeden gen za jednu generaci.
Standartní alela genu může být zaměněna v jinou mutací pouze v určitých místech celé své délky ztratou nebo vložením jednoho chromosomu ztratou nebo vložením několika sousedních nukleotidů při amniocentéze (vyšetření plodové vody).
Genové mutace strukturního genu mohou zaměnit jednu aminokyselinu v polypeptidovém řetězci mohou zaměnit více aminokyselin v peptidu vždy znamenají kratší peptid se nemusí projevit změnou peptidu.
Translokace je typ chromozomální mutace ztráta genetického materiálu. ke které dochází během anafáze v něktorych případech příšinou vzniku gamet, ve kterých je duplikovaná část genetického materiálu vždy důsledek chromosomálního zlomu.
|
