Teorie literatury

INFO
STADISTICS
RECORDS
Title of test:
Teorie literatury

Description:
otázky z ELFu

Author:
AVATAR

Creation Date:
16/05/2017

Category:
Literature
Click 'LIKE' to follow the bests test of daypo at facebook
Last comments
No comments about this test.
Content:
Genologie je nauka o: o literárních druzích o genezi díla o literárních druzích a žánrech.
Recepce literárnícho díla je součástí: metodologie literární kritiky teorie literatury.
Součástí literární vědy jsou: poetika, literární kritika, metodologie, literární historie literární kritika, teorie prózy, teorie verše, teorie dramatu literární kritika, metodologie, literární historie, poetika, teorie literatury.
Teorie literatury zkoumá: obecné otázky literární tvroby literárněvědný jazyk literárněnevědné metody.
Textová kritika a textologie jsou součástí: poetiky metodologie literární kritiky.
Základní bibliografický údaj o článku obsahuje: titul časopisu, název článku, rok vydání, vydavatel, místo vydání, ISSN, paginace jméno a příjmení autora, název článku, titul časopisu, číslo, ročník, paginace jméno a příjmení autora, název článku, titul časopisu, číslo, ročník, místo vydání, paginace.
Základní bibloigrafický údaj o knize obsahuje: jméno a příjmení autora, titul, rok vydání, místo vydání, ISBN jméno a příjmení autora, titul, místo vydání, vydavatel, rok vydání jméno a příjmení autora, titul, rok vydání, vydavatel.
Arbitrérnost jazykového znaku se týká vztahu mezi označujícím a označovaným vztahu k referenční skutečnosti vztahu mezi slovem a věcí.
Estetická funkce (v Jakobsonově modelu) je: autotelická a sdělení odkazuje k sobě samému vztah mezi autorem sdělení a sdělením autotelická a vyjadřuje vztah mezi sdělením a příjemcem.
Ikoničnost znaku poznáme: když tvar znaku navozuje význam když je vztak mezi tvarem a významem nahodilý když je výraz provázen obrazivým doprovodem.
Kratylismus se týká: motivovanosti znaku jen motivace vnitřní jen motivace vnější.
Referenční funkce (v Jakobsonově modelu) je: tranzitivní, protože zvýrazňuje přítomnost znaku netranzitivní tranzitivní, protože potlačuje vnímání znaku ve prospěch reference.
Literárnost textu je: užití zvláštního literárního jazyka estetizující příznakovost jazykového úzu součást literární tradice.
Princip imanence znamená: nepřipustit změny v interpretaci textu hledat konstanty výstavby textu hledat zákonitosti výrazu a významu textu v textu samém.
Struktura je: paradigmatický soubor složek textu hierarchizovaný systém funkčně uspořádaných složek syntagmatický sklad složek textu.
Strukturu lze zkoumat: pouze diachronně pouze synchronně synchronně i diachronně.
Vztah mezi artefaktem a estetickým objektem je analogický: vztahu mezi tvorbou a výtvorem vztahu mezi označujícím a označovaným vztahu mezi výtvorem a příjemcem.
Kompozice je: skladba témat strukturace témat řazení konkrétních motivů v textu.
Motiv je: funkční významová jednotka tematického plánu funkční pohnutka k sepsání textu pohnutka k sepsání textu.
Tematická výstavba je: součást motivické výstavby člěnění hlavního tématu na dílčí tematické celky členění na syžet a fabuli.
Topos je: soubor popisných motivů místa, kde se příběh odehrává soubor popisných motivů místa a času, kde se příběh odehrává soubor pevně spjatých motivů v literární tradici.
Heterodiegetický a extradiegetický vypravěč je slučitelný: pouze s fokalizací nulovou se všemy typy fokalizace vyjma fokalizace vnější se všemi typy fokalizace.
Při nulové fokalizaci: vypravěč ví a vidí více než postava vypravěč ví a vidí jen to, co postava vypravěč ví a vidí méně než postava.
Vnější fokalizace je slučitelná: jen s vypravěčem v 1. osobě s vypravěčem v kterékoli gramatické osobě jen s vypravčem intrediegetickým a homodiegetickým.
Vypravěč a postava patří mezi objektální narativní kategorie objektální i subjektální narativní kategorie subjektální narativní kategorie.
Vypravěč je: autor, který vypráví autorův hlas v textu referenční bod v textu, k němuž se upíná vyprávění.
Hudba patří mezi umění: prostorová časová časoprostorová (chronotipická).
Polychronie se týká pouze času zobrazujícího se týká pouze času zobrazovaného netýká se ani jednoho z těchto časů.
Při tzv. shrnutí (sommaire): čas zobrazující menší než čas zobrazovaný čas zobrazující je větší než čas zobrazovaný čas zobrazující je nulový, čas zobrazovaný tíhne k nekonečnu.
Významotvornost prostoru je dána: souběhem významotvorných narativních postupů a motivů pouze archtypální topikou a kompozicí pouze archetypální topikou.
Zobrazení času se týká: narativní prózy, dramatu, lyriky pouze narativní prózy a dramatu pouze narativní prózy.
„Jezdím ke svému strýci,/ co bydlí v Olešnici,/ sádrové trpaslíci/tam na zahrádce má“: slovo „trpaslíci“ je: sylepse anakolut zeugma.
Příznakovost: projevuje se v opozici k bezpříznakovosti v určitém kontextu projevuje se v opozici k bezpříznakovosti je jev absolutní a týká se lexika.
„Oči má sněhem zaváté,/ v duši má chladný stín,/ rampouchem srdce prokláté,/ studený hlas,/ na dlani mráz,/ ledový klín.// Slunce svit/ marně útočí,/ její cit/ neroztál.“ Výraz „na dlani mráz“ je: metafora synekdocha metonymie.
Oči má sněhem zaváté,/ v duši má chladný stín,/ rampouchem srdce prokláté,/ studený hlas,/ na dlani mráz,/ ledový klín.// Slunce svit/ marně útočí,/ její cit/ neroztál.“ Výraz „slunce svit marně útočí, její cit neroztál“ je: hyperbola paradox anakolut.
„Oči má sněhem zaváté,/ v duši má chladný stín,/ rampouchem srdce prokláté,/ studený hlas,/ na dlani mráz,/ ledový klín.// Slunce svit/ marně útočí,/ její cit/ neroztál.“ Výraz „studený hlas“ je: metonymie synestezie pleonasmus.
„Oči má sněhem zaváté,/ v duši má chladný stín,/ rampouchem srdce prokláté,/ studený hlas,/ na dlani mráz,/ ledový klín.// Slunce svit/ marně útočí,/ její cit/ neroztál.“ Výraz „oči má sněhem zaváté“ je: metafora sylepse synekdocha.
Styl: zahrnuje souhrn významových zvláštnosti je charakterizován příznakovostí/nepříznakovostí výrazu i významu týká se pouze rozvrstvení lexika.
„Jez, abys žil, nežij, abys jedl“ je chiasmus anafora antimetabola.
„Karel je z toho nešťastný, a já“ polysyndeton paralelismus hyperbaton.
„Nejdřív kostel, potom postel“ je: metafora metonymie synekdocha.
„Nejdřív kostel, potom postel“ je: antimetabola antiteze paronomáze.
„Ten černý sen, ta doba zlá“ je antimetabola paralelismus chiasmus.
„Ten černý sen, ten chmurný čas“ je: antiteze paralelismus chiasmus.
„Ten Řek mi řek, ......“ je polyptoton apokopa homoioptoton.
Dadaismus vznikl v Zurichu v době 1. světové války vznikl v Paříži v době 1. světové války je ruský avantgardní směr 1. poloviny 20. století.
Elegie je: lyrický žánr, žalozpěv lyrický žánr, žalm lyrický žánr, jiný název pro litanii.
Hagiografie je: skupina žánrů tematicky zaměřených na život svatých středověké drama náboženská lyrika.
Legenda patří mezi žánry: autobiografické autofikční biografické.
Óda je: lkavý zpěv oslavná lyrická báseň oslavná epická báseň.
Symbolismus a dekadence jsou: literárná a umělecké směry avantgardy dekorativní uměecké směry konce 19. století literární a umělecké směry moderny.
Trubadúrská poezie se ve Francii rozvinula: ve 13. a 14. století ve 12. a 13. století v 11. a 12. století.
Report abuse Terms of use
We use cookies to personalize your experience. If you continue browsing you will be accepting its use. More information.