446. Imunita: etymologický původ slova imunita pochází z latinského "immunire",což znamená brániti útočiti opevniti bojovati. 447. Imunita: podle konvenčního rozdělení označujeme jako specifickou imunitu adaptivní získanou vrozenou takovou, jejíž složky nejsou schopny spolupráce s faktory či buňkami imunity nespecifické. 448. Imunita: granulocyty nepatří mezi leukocyty dělí se na : chromafinní, argentafilní a neutrofilní mají členěné jádro se dělí na : neutrofilní, eozinofilní a bazofilní. 449. Imunita: polymorfonukleární leukocyty tvoří 20 - 30 % všech leukocytů patří mezi granulocyty mají s přibývajícím věkem více jaderných segmentů nemají nesegmentované jádro. 450. Imunita: améboidní pohyb leukocytů je charakteristický pro monocyty a polymorfonukleáry má rychlost asi 40 Ţm/min je typický pouze pro monocyty nepatří mezi základní společné charakteristiky lymfocytů. 451. Imunita: leukocyty jsou schopny migrace do cílových tkání na základě určitých signálů (molekuly toxinů, produkty rozpadu buňek atd.).V této souvislosti hovoříme o chemonastii tigmotaxi chemotaxi leukonastii. 452. Imunita: diapedéza znamená ztrátu schopnosti leukocytů vystupovat z kapilár možnost leukocytů vystupovat z vlásečnic, pronikat epitelem a dospět k místu uplatnění roznožení schopnost některých leukocytů měnit svou morfologii i funkci v souvislosti se specifickou imunitní reakcí. 453. Imunita: jádro eozinofilních granulocytů může vyvolat asociaci ledviny až rohlíčku brýlí, cvikru či lorňonu bez rukojeti kola s výraznými loukotěmi pyramidy. 454. Imunita: určete chybný(é) údaj(e) o lymfocytu je z leukocytů největší vlastní velmi veliké jádro má malé, srpkovité jádro je z leukocytů nejmenší. 455. Imunita: počet leukocytů je za normálních okolností 4 - 9 x 10e9/l krve 4 - 9 x 10e10/l krve 4 - 9 x 10e7/ml krve 4 - 9 x 10e6/ml krve. 456. Imunita: mezi leukocytózu nepatří monocytopenie progenie neutrofilie eozinopenie. 457. Imunita: oproti adultnímu jedinci má novorozenec leukocytů až 10 x více asi 2 - 3 x méně asi 2 - 3 x více až 10 x méně. 458. Imunita: útlum granulopoezy se projevuje převahou granulocytů s méně segmentovaným jádrem nastává při avitaminóze B12, se projevuje převahou granulocytů s vícesegmentovým jádrem je charakterizován převahou mladších granulocytů. 459. Imunita: dřeňové myeloblasty, promyelocyty a myelocyty jsou schopné dělení pouze maturují, již se nedělí tvoří tzv. mitotický oddíl neutrofilů představují tzv. zásobní oddíl neutrofilů. 460. Imunita: marginující neutrofily se navzájem stranově spojují reprezentují asi polovinu všech neutrofilů v krvi jsou nejvíce v ledvinách, játrech a pankreatu jsou nejpočetnější v játrech, plicích a slezině. 461. Imunita: z funkčního hlediska jsou neutrofily mikrofágy profesionální fagocyty nástroji nespecifického obranného systému makrofágy. 462. Imunita: stěžejní úlohu při alergických a parazitárních onemocněních hrají neutrofily T-lymfocyty myelocyty a B-lymfocyty eozinofilní granulocyty. 463. Imunita: o bazofilních granulocytech neplatí jsou pohyblivé a dlouhověké (měsíce) jejich granula obsahují 5-hydroxitryptamin v krvi setrvávájí asi 12 hodin spolu s buňkami žírnými vlastní granula s obsahem heparinu a histaminu. 464. Imunita: jsou největší krvinky. Tvoří 3 - 8 % všech leukocytů. Transformují se v tkáňové makrofágy. Řeč je o lymfocytech monocytech lysocytech granulocytech. 465. Imunita: mezi funkčně a morfologicky specializované makrofágy lze řadit Kupfferovy buňky plic, osteoklasty, buňky mozkové mikroglie, peritoneální makrofágy buňky mikroglie v mozku, alveolární makrofágy, makrofágy lymfatických uzlin, osteoblasty, Kupfferovy buňky jater pleurální makrofágy, buňky mikroglie mozku, osteoklasty, jaterní Kupfferovy buňky makrofágy kostní dřeně, Sertoliho buňky, alveolární makrofágy. 466. Imunita: o makrofázích lze tvrdit, že mají v imunitní reakci funkci tzv. akcesorních buněk pohlcenou částici smrtí a destruují svými lyzosomálními, cytoplazmatickými ba i membránovými enzymy nemají téměř žádné receptory likvidují denně asi 10e15 starých erytrocytů. 467. Imunita: jsou to druhé nejpočetnější bílé krvinky. Tvoří 5 % všech buněk těla. Jsou to jediné buňky schopné specificky rozpoznávat antigen. Řeč jde obecně o T lymfocytech B lymfocytech monocytech lymfocytech. 468. Imunita: tvorba protilátek je charakteristická pro B lymfocyty T lymfocyty histiocyty polymorfonukleáry. 469. Imunita: ohledně funkce při imunitní odpovědi se uplatňují (dle konvenčního dělení) T i B lymfocyty při reakci humorální T lymfocyty při imunitě buněčně zprostředkované B lymfocyty při reakci humorální T i B lymfocyty při imunitě buněčně zprostředkované. 470. Imunita: mezi centrální lymfatické orgány patří tymus a kostní dřeň slezina a kostní dřeň tymus a slezina kostní dřeň. 471. Imunita: B lymfocyty získávají imunokompetenci (schopnost rozeznávat specifické antigeny) v tymu a kostní dřeni v Peyerových plátech v kostní dřeni ve slezině. 472. Imunita: interleukiny jsou produkovány především aktivovanými T-lymfocyty či makrofágy je označení pro mezistupně vývojové řady leukocytů jsou interakční peptidy, začasté s regulační a mediátorovou funkcí jsou polysacharidy s funkcí mediátorů a regulátorů imunitní odpovědi. 473. Imunita: lysozym je obsažen ve slinách, slzách a ve stěně střevní je enzym rozrušující bakteriální stěnu je organela makrofágů je důležitým činitelem v oblasti dějů nespecifické imunity. 474. Imunita: největší fagocytární kapacita spojená s rychlou akceschopností je charakteristická pro monocyty makrofágy neutrofily fibroblasty. 475. Imunita: opsoniny jsou pouze nespecifické markery ku fagocytóze uchystaného objektu lze rozlišit na specifické a nespecifické jsou spolu s chemotaxiny (tyto působí spíše distančně) potřebné k selektivnímu rozlišení objektů určených k fagocytóze fungují jako dálkové ohlašovače potenciální kořisti fagocytů. 476. Imunita: jako NK = Natural Killers označujeme buňky z rodiny lymfocytů, které však nemají povrchové znaky typické pro B nebo T lymfocyty - též se nazývají nulové buňky epidemiologicky významný druh enterovirů nejexpanzivnější reklamní agenturu přirozenou cytotoxicitou obdařené buňky, lymfocyty, schopné spontánně zabíjet cílové buňky (cizorodé, nádorové, napadené virem aj.). 477. Imunita: soubor plazmatických bílkovin účastnící se látkových i buněčných imunitních dějů nazýváme reglement komplement kontemplant implement. 478. Imunita: komplementový systém je tvořen pouze albuminy má také funkci chemotaktickou vede ve finální fázi k destrukci membrány cílového objektu připomíná svou aktivační kaskádou proces hemokoagulace. 479. Imunita: antigen je imunitním systémem rozpoznatelná látka, vyvolávající v organismu imunitní reakci má vždy bílkovinný charakter je většinou oligopeptid nese na povrchu specifické struktury - antigen- determinanty. 480. Imunita: po navázání antigenu na receptor B-lymfocytu dochází k jeho aktivaci, která vede k metamorfóze B lymfocytu na NK-buňku k transformaci B lymfocytu na makrofág k postupné přeměně B lymfocytu v buňku plazmatickou ke zvětšování aktivovaného B lymfocytu až do nabytí vzhledu lymfoblastu. 481. Imunita: o přeměně aktivovaného B lymfocytu na plazmatickou buňku platí z každého původního lymfoblastu může vzniknout až 500 plazmatických buněk některé lymfoblasty se množí a diferencují v tzv. buňky paměťové po přeměně má plazmatická buňka mocnou proteosyntetickou aktivitu ke vzniku jedné plazmatické buňky je třeba fúze nejméně dvou B lymfocytů. 482. Imunita: produkce protilátek, jeden ze základních procesů
humorální imunity, probíhá velmi pomalu (1 plazmocyt vytvoří za hodinu asi 20 molekul) v sekundární lymfatické tkáni několik měsíců až 1 rok (do zahynutí plazmatické buňky) několik dnů až týdnů. 483. Imunita: při sekundární odpovědi (opětovné reakci B-buněk
na týž antigen hrají hlavní roli paměťové buňky je koncentrace protilátek mnohem menší než při odpovědi primární musí být antigenu větší množství než u odpovědi primární se doba potřebná k aktivaci lymfocytů a zahájení tvorby protilátek rapidně zkracuje. 484. Imunita: jsou to glykoproteiny. Mají molekulovou hmotnost
150 000 až 900 000. Představují 20 % plazmatických bílkovin. Jejich základní strukturní jednotka je tvořena čtyřmi peptidovými řetězci, spojenými disulfidickými vazbami. Jedná se o protilátky antigeny alfa globuliny albuminy. 485. Imunita: označte chybné tvrzení každá B buňka a její klon tvoří protilátky jen jedné specifity imunita po proběhlé infekci či po očkování může být založena na existenci paměťových buněk každá B buňka může tvořit až 10e3 různých typů protilátek protilátky patří mezi gama-globuliny. 486. Imunita: tvoří 70 až 75 % všech imunoglobulinů. Jsou významnými opsoniny. Dobře prostupují kapilární stěnou a pronikají placentou do plodu. Označujeme je IgA IgM IgE IgG. 487. Imunita: protilátky typu IgA se mohou nacházet v mléku, slinách a slzách v mléku, krvi plodu a na povrchu žírných buněk v sekretech dýchacích cest a gastrointestinálního traktu ve sliznici střev a slzách.
|