Questions
ayuda
option
My Daypo

ERASED TEST, YOU MAY BE INTERESTED ONB II.

COMMENTS STATISTICS RECORDS
TAKE THE TEST
Title of test:
B II.

Description:
genetika

Author:
anetKa
(Other tests from this author)

Creation Date:
13/06/2014

Category:
Others

Number of questions: 41
Share the Test:
Facebook
Twitter
Whatsapp
Share the Test:
Facebook
Twitter
Whatsapp
Last comments
No comments about this test.
Content:
Tzv. základní biognetický zákon stanovil: fancouzský přírodovědec G. Cuvier německý zoolog E.Haeckel švédský přírodovědec C.Linné anglický přírodovědec Ch.R.Darwin.
Recesivní dědičnost je v lidské genetice výjimečná je pojem pro vyjádření znaku pouze u recesivních homozygotů je nejčastější typ dědičnostu monogenních chorob člověka je charakterizována genetypových štěpným poměrem 1:2:1 v F2 generaci.
Složený heterozygot je pojem pro: jedince heterozygotního ve dvou genech jedince s recesivním znakem podmíněným dvěma různými mutacemi (alelami) genu jedince vytvořeného genetickým inženýrstvím jedince s dominatní a recesivní alelou určitého genu v genotypu.
Heterogenně podmíněný znak: je podmíněn samostatným účinkem účinkem mutací různých genů je charakterizován různým stupněm vyjádření ve fenotypu se může v některých rodinách dědit dominantně, v jiných recesivně je znak jehož manifestace může přeskakovat generace.
Dominantně dědičným znakem člověka je: otoskleróza cystická fibróza diabetes mellitus I. i II. typu polycystická choroba ledvin, typ dospělých.
Genetická vazba: je podmíněna interakcí genů má jen teoretický význam je využívána v genetické konzultaci, cytogenetice a molekulární genetice je podmíněna blízkou lokalizací genů na jednom chromosomu.
Jednotka cM 1 cM je mírou genetického rizika je jednotkou genetické vazby, 1cM odpovídá 1% pravděpodobnosti rekombinace je jednotkou fyzikální hodnocení vazby vyjadřuje jednotkové množství genetické informace.
Recesivně dědičným znakem člověka je: adrenogenitální syndrom diabetes mellitus I. a II. typu cystická fibróza polycystická choroba ledvin, typ dospělých.
Mezi interakce nealelních genů patří: komplementarita epistáze exluze kodominace.
Dědivost: je schopnost dědit určitý znak vyjadřuje podíl geneticky podmíněné variability na variabilitě znaku je dána podílem Va/Va + Vp je podmíněna působením genů malého účinku a prostředí.
Gamety jednoho jedince při pohlavním rozmnožování: mají z každého chromosomálního páru vždy po jednom chromosomu vznikají z diploidních somatických buněk procesem meiózy mají diploidní počet chromosomů mají všechny stejnou genetickou výbavu.
vniknutí spermie do vajíčka je impulsem k dokončení: druhého zrajícího dělení (meiózy II.) prvního zracího dělení (meiózy I.) heterotypického dělení homeotipického dělení.
Při úplné dominanci odhalujeme relativní četnost recesivní alely v populaci: odmocněním relativní četnosti heterozygotů odmocněním relativní četnosti dominantních homozygotů odmocněním relativní četnosti recesivních homozygotů výpočtem kubickou rovnicí.
Vnitrodruhová variabilita: je zakódována v genotypu je podmíněna pouze vlivem prostředí je vyvolána pouze indukovanými mutacemi je též nazývána modifikace.
Vazba genů může změnit: funkci genů poměr fenotypů při zpětném křížení u monohybridizmu poměr fenotypů při zpětném křížení u dihybridizmu poměry fenotypů v F2 generaci i u monohybridismu.
Vazbová skupina genů je tvořena pouze geny: žádná z uvedených alternativ se společnou fcí původu mateřského se společnou regulací.
Chromosomové mutace: jsou u člověka neslučitelné se životem mění pouze stavbu chromosomů mění vždy počet chromosomů můžeme u člověka odhalit i před narozením.
Segregace homologních chromosomů: probíhá v anafázi mitózy je součást mitotického dělení zajišťuje genetickou identitu dceřiných buněk je charkteristický děj v prvním meotickém dělení.
Chromosomy můžem pozorovat ve světelném mikroskopu v: S fázi G2 fázi metafázi anafázi.
Sesterské chromatidy: vznikají replikací se rozcházejí v anafázi mitózy se rozcházejí v anafázi I. zracího dělení meiózy se rozcházejí v anafázi heterotypického dělení meiózy.
Homologické chromsomy: jsou spojeny centromerou jsou párové chromosomy v jádrech somatických buněk se rozcházejí v anafázi mitózy se rozcházejí v anafázi heterotypického dělení (meiózy I.).
Heterochromosom: je v normální gametě přítomen pouze jeden je v somatické buňce přítomen 23x se vyskytuje pouze v pohlavních buň. bývá v každé sadě chromosomů 5x.
Chromosomové mutace vznikají: např. zlomem chromosomu ztrátou jednoho nukleotidu záměnou jednoho nukleotidu zařazením nadpočetného nuk.
Které společné vlastnosti mají DNA a RNA molekuly: v eukaryotických buňkách jsou vázány na histony obsahují fosfodiesterické vazby obsahují A, T, G, C nacházejí se pouze v jádře.
Transkripce: je založena na komplementaritě dusíkatých bazí je iniciovaná ribosomy probíhá v interfázi je enzymatický proces.
tRNA představuje soubor nejméně dvaceti různých typů molekul má jedno i dvou řetězcové oblasti přenáší informaci z jádra na ribosomy přenáší specificky navázanou aminokyselinu.
Transferová RNA (tRNA) umožňuje správné řazení aminokyselin do polypeptidu vzniká translací je překládána při replikaci obsahuje triplet nukleotidů, který je komplementární kodonu.
Translace je proces překládání informace uložené v mRNA do pořadí aminokyselin vznikající bílkoviny přepisu mRNA do pořadí aminokyselin vznikajícího polypeptidového řetězce překládání informace uložené v mRNA do pořadí dusíkatých bazí v rRNA přepisu strukturních genů do mediátorové RNA.
Jedna určitá molekula tRNA: se může vázat s různými aminokyselinami obsahuje čtyřnukleotidový antikodon se podílí na translačním procesu se přechodně váže s mRNA.
Kodon: je trojice nukleotidů v DNA a (po transkripci) v mRNA specifikuje v primární struktuře DNA peptidové zařazení tří sousedních aminokyselin tvoří čtveřice dusíkatých bází (T, resp. U, dále A,C a G) je jednotkou genetického kódu.
Genetický kód: určuje syntézu proteinu je degenerovaný kóduje 64 aminokyselin je čten v tripletech.
Modifikace kvantitativního znaku: trvá vždy jen potud, pokud na organismus působí dané prostředí nezasahuje do genotypu buněk, orgánů či organismů je určena polygenně podstata modifikace je vždy metabolická, vzniká určitého faktoru prostředí proběhnou v síti alternativních metabolických dějů jen některé.
Modifikace a adaptace: se řídí pravidly mendelismu se týkají je fenotypu buněk, orgánů či organismů, do jejich genotypů nezasahují jsou určeny polygenně jejich podstatou jsou vždy mutace, vlivem těchto mutací proběhnou v síti alternatvních metabolických dějů jen některé.
Genové mutace: mohou měnit čtení genetického kódu způsobují změny v karyotypu brání v segregami mitotickým chromosomům mohou změnit regulaci buněčného dělení.
Strukturní aberace chromosomů je spojena se změnou pořadí nebo počtu genů v chromosomu je výsledkem drastického poškození DNA příslušného chromosomu je často překážkou normálního průběhu meiózy spočívá ve změně standardního počtu chromosomů (2n) v buňce.
Translokace je: ztráta genetického materiálu, ke které dochází během anafáze typ chromosomální mutace v některých případech příčinou vzniku gamet, ve kterých je duplikována část genetického materiálu vždy důsledek chromosomálního zlomu.
Cystická fibróza je vývojová vada prstů a skeletu končetin patří mezi tzv. molekulární choroby je nejčastější autosomálně recesivní chorobou je příkladem nemoci s poruchou metabolismu aminokyselin.
Alkaptonurie: je způsobena nefunkčností (mutací) genu pro určitý enzym byla geneticky popsána už před 100 lety je příkladem nemoci s autosomálně dominantní dědičností je příkladem nemoci s poruchou metabolismu lipidů.
Sonda DNA je množina stejných kopií řetězce DNA, komplementárního k dané genové sekvenci v praxi se užívají obvykle kratší sondy - oligonukleotidy je přímé vyšetření nukleotidové sekvence může být využita pro konstrukci diagnostických DNA-čipů.
Evoluční studování srovnáváním nukleotidových sekvencí DNA srovnáváním aminokyselinovým sekvencí proteinů přibližným výpočtem, kolik času bylo třeba, aby se dva dnešní druhy evolučně vzdálily od posledního společného předka pomocí tzv. molekulárních hodin, tj. sekvencí (nukleotidových i aminokyselinových) kde mutace probíhá poměrně stálým rytmem.
Které z následujících tvrzení nejlépe popisuje základní rozdíl mezi somatickou genovou terapií a zárodečnou gen. terapií: somatická genová terapie je nahrazením abnormálního genu normálním, zárodečná genová terapie je přidání normálního genu somatická genová terapie neovlivňuje genom dětí léčeného pacienta, zárodečná můpže ovlivňovat budoucí generace somatická genová terapie je prováděna postnatálně, zárodečná genová t. je prováděna prenatálně somatická genová t. potřebuje celoživotní imunosupresi, zárodečná nikoliv.
Report abuse Consent Terms of use