Questions
ayuda
option
My Daypo

ERASED TEST, YOU MAY BE INTERESTED ONZáklady imunologie 1 lf

COMMENTS STATISTICS RECORDS
TAKE THE TEST
Title of test:
Základy imunologie 1 lf

Description:
Imunologie 2. ročník

Author:
MakyTh1
(Other tests from this author)

Creation Date:
19/07/2023

Category:
Science

Number of questions: 325
Share the Test:
Facebook
Twitter
Whatsapp
Share the Test:
Facebook
Twitter
Whatsapp
Last comments
No comments about this test.
Content:
imunokompetence je schopnost protilátky vázat antigeny je schopnost lymfocytu specificky rozpoznávat antigen je vlastností hematopoetické kmenové buňky vzniká v primárních lymfatických orgánech je umožněna přítomností specifického receptoru pro antigen na povrchu lymfocytu.
specifická (adaptivní) imunita se ve fylogenezi objevuje poprvé na úrovní vyšších obratlovců obratlovců ryb obojživelníků savců.
rozdíly mezi specifickou a nespecifickou imunitou nespecifická imunita je fylogeneticky starší specifická imunita je fylogeneticky starší nespecifická imunita je pohotovější, reakce je rychlejší specifická imunita je pohotovější, reakce je okamžitá specifická imunita může přesně odlišit i málo rozdílné antigeny.
funkcí imunitního systému řízení neurovegetativních reakcí udržování homeostázy spoluúčast na vylučování nežádoucích metabolitů obrana proti nádorům obrana proti infekci.
složkami humorální imunity jsou T lymfocyty komplement fagocytující buňky protilátky.
imunogen (antigen) je vysokomolekulární látka schopný vyvolávat imunitní odpověď je rozpoznáván specifickými receptory imunokompetentních buněk produktem imunitní odpovědi nízkomolekulární látka.
sekvestrované antigeny jsou cizí antigeny, které tělo přijímá za své cizí antigeny podobné vlastním antigeny vlastního těla, které nejsou ve styku s imunitním systémem vlastní antigeny, které jsou pozměněné cizí antigeny, které nejsou rozpoznávány imunitním systémem.
molekulární mimikry je stav, kdy vlastní antigeny a cizí antigeny vykazují stejné epitopy vlastní antigeny jsou pozměněny např. léky nádorové buňky maskují vlastní antigeny pomocí imunosuprese je navozena tolerance k cizím antigenům.
aktivní specifická imunita je vyvolaná záměrným podáním antigenu (očkováním) proděláním virového onemocnění proděláním bakteriálního onemocnění záměrným podáním protilátky podáním imunomodulátorů.
hapten je nízkomolekulární látka je vysokomolekulární látka je rozpoznávána receptory pro antigen je schopen vyvolat imunitní odpověď může se vázat s protilátkou odpovídající specifity.
epitop je malá struktura (tvořena např. několika aminokyselinami nebo monosacharidy) součástí molekuly antigenu jednotkou, která je rozpoznávána specifickým vazebným místem TCR nebo BCR a je k nim komplementární luminální povrch M buňky luminální povrch erytrocytu, na kterém dochází k uvolňování IgA do střevního sekretu.
látka, která může indukovat buď humorální nebo buňkami zprostředkovanou specifickou imunitní odpověď je označována imunogen (antigen) hapten epitop mitogen adjuvans.
imunogeny (antigeny) jsou schopné vyvolat protilátkovou odpověď jsou schopné vyvolat specifickou buněčnou imunitní odpověď opsonizují reagují s protilátkami, jejichž tvorbu vyvolaly jsou rozpoznávány receptory T lymfocytů v nativním stavu.
přirozená imunita může být definována jako imunita získaná po vakcinaci obrana získaná placentárním přenosem mateřských protilátek přirozeně se objevující nespecifické obranné mechanismy, které chrání organismus před infekcí rezistence proti infekčnímu onemocnění získaná po prodělání subklinické infekce rezistence proti infekčnímu onemocnění založená na specifickém rozpoznání vyvolávajícího agens.
pro adaptivní imunitní odpověď neplatí je specifická pro antigen účinkuje okamžitě po setkání s antigenem uplatňuje se při ní imunologická paměť jejím hlavním efektorovým mechanismem je fagocytóza.
nízkomolekulární látka, který může reagovat s protilátkou, ale nemůže indukovat její tvorbu se nazývá imunogen alotyp hapten idiotyp antigen.
imunogen nemá schopnost vyvolat buněčnou imunitní odpověď reagovat s produkty imunitní odpovědi vyvolat protilátkovou odpověď opsonizovat částice pro fagocytózu.
místa v nebo na antigenech, se kterými reaguje specifická protilátka se nazávají haplotypy isotopy epitopy paratopy antigenní determinanty.
všechny následující charakteristiky antigenních epitopů jsou správně kromě na molekule antigenu se může vyskytovat stejný epitop mnohokrát epitopy určují antigenní specifitu molekuly na molekule antigenu existují různé typy epitopů epitop má velikost odpovídající asi 50 aminokyselinám nebo monosacharidům epitop antigenu reaguje specificky s paratopem protilátky.
Hapten má všechny uvedené vlastnosti kromě je imunogenní může se vázat se specifickým receptorem pro antigen je to nízkomolekulární látka imunitní odpověď indukuje až po vazbě na vysokomolekulární nosič.
hlavními a dobrými imunogeny jsou proteiny polysacharidy oligopeptidy nukleové kyseliny lipidy.
druhově odlišné antigeny jsou označovány jako alogenní syngenní xenogenní isogenní sekvestrované.
antigenní rozdíly mezi různými jedinci téhož druhu se nazývají alogenní syngenní heterologní isogenní autologní.
vyper spolu reagující páry adhezivních molekul LFA 1 - ICAM 1 CD 2 - ICAM 3 CD 28 - ICAM 1 CD 2 - LFA 3 VLA 4 - VCAM 1.
profesionálními buňkami předkládajícími antigen jsou lymfocyty B dendritická buňka makrofág jakákoliv jaderná buňka epiteliální buňka.
neprofesionálními antigen prezentujícími buňkami jsou hepatocyty fibroblasty epitelové buňky neutrofily endotelové buňky.
v lymfatických folikulech uzliny jsou převážně lymfocyty B lymfocyty T granulocyty eosinofily fibroblasty.
germinální centra jsou místa pozitivní selekce v thymu místa ukládání imunitních komplexů oblasti T lymfocytů v lymfatických uzlinách místa maximální proliferace lymfocytů v sekundárních lyfatických folikulách centra erytropoesy v kostní dřeni.
Brzlík patří mezi centrální (primární) lymfatické orgány periferní (sekundární) lymfatické orgány žlázy s vnitřní sekrecí slizniční lymfatickou tkáň.
pod názvem MALT rozumíme intoleranci maltózy zprostředkovanou imunitními mechanismy slizniční lymfatické tkáně komplikace při očkování proti vzteklině chorobu způsobenou imunokomplexy při nadbytku precipitujících protilátek.
za normální nález v diferenciálu u dospělého lze považovat 5 % lymfocytů 7 % lymfocytů 15 % lymfocytů 30 % lymfocytů.
původ buněk imunitního systému je výhradně mesenchymální výhradně ektodermální výhradně entodermální převážně mesenchymální, uplatňují se i buňky entodermálního původu ektodermální a entodermální.
pluripotentní kmenové buňky se vyskytují v kostní dřeni kolují i v periferní krvi mají znak CD34 neopouštějí kostní dřeň.
působení thymu je nezbytné pro maturaci T lymfocytů B lymfocytů monocytů makrofágů erytrocytů.
slezina má následující funkce působí jako filtr při odstraňování starých buněk je místem produkce protilátek je místem produkce sekrečních IgA tvoří se v ní žírné buňky.
v lymfatických uzlinách jsou lymfocyty T difusně rovnoměrně rozptýlené nakupeny v parakortikálních oblastech tvoří lymfatické folikuly vysílají sinusoidy nakupeny v germinálních centrech.
thymus patří mezi centrální lymfatické orgány je místem diferenciace lymfocytů T je uložen za hrudní kostí ve stáří involuje.
Lymfatický folikul je strukturní jednotka primárních lymfatických orgánů je součástí sekundárních lymfatických orgánů je místem maximálního nakulení B lymfocytů je místem maximálního nakupení T lymfocytů neobsahuje žádné T lymfocyty.
diferenciace buněk imunitního systému z pluripotentní kmenové buňky probíhá prenatálně v játrech prenatálně ve slezině koncem gestace a postnatálně v kostní dřeni v lymfatických uzlinách od 3. měsíce gestace v kostní dřeni.
do sekundárních lymfatických orgánů nepatří slezina thymus lymfatické uzliny lymfatický tkáň sliznice játra.
Homing lymfocytů znamená diferenciace v primárních lymfatických orgánech cílené usidlování lymfocytů při recirkulaci objevení se CD znaků na povrchu buněk lymfocytární infiltraci při oddálené přecitlivělosti.
specializované buňky pro transport antigenu z lumen střeva k lymfatické tkáni se nazývá K buňky NK buňky M buňky D buňky pohárkové buňky.
buňky prezentující antigen v systému GALT jsou M buňky makrofágy dendritické buňky T lymfocyty CD 8+ enterocyty.
kmenové buňky všech lymfoidních buněk u dospělého člověka jsou v thymu lymfatické tkáni GIT kostní dřeni lymfatické tkáni kůže v játrech.
lymfatický systém sliznic trávicího traktu se označuje MALT BALT GALT SALT.
za cílené usidlování (homing) recirkulujících lymfocytů jsou zodpovědné adhezivní molekuly velké imunoglobulinové rodiny chemokiny selektiny integriny.
na povrchu B-lymfocytů se nacházejí povrchové antigeny CD 19 a CD 20 imunoglobulinové receptory pro antigen BCR receptory pro beraní erytrocyty HLA antigeny II třídy molekuly CD 8.
povrchovými znaky typickými pro všechny zralé T lymfocyty jsou CD4 CD8 TCR CD3 molekuly MHC II.
integriny patří mezi adhezivní molekuly účastní se vazby protilátky s antigenem mají strukturu podobnou imunoglobulinům skládají se z řetězů alfa a beta uplatňují se při recirkulaci lymfocytů.
molekuly ICAM patří mezi adhezivní molekuly patří do systému MHC je označení pro integriny patří do velké imunoglobulinové rodiny mají charakter lektinů.
do skupiny adhezivních molekul rodiny integrinů nepatří VLA CD 8 TCR ICAM 1-3 CD11/CD18 (LFA1).
do skupiny adhezivních molekul rodiny seketinů patří LAM 1 ELAM - 1 CD4 VLA CD8.
exprese adhezivních molekul na buněčném povrchu je zvyšována komplementem IL -1 IL-3 TNF lysozymem.
molekuly MHC I třídy se nacházejí jen na buňkách předkládajících antigen se nacházejí na všech jaderných buňkách se nacházejí v mezibuněčné hmotě se nacházejí na erytrocytech patří strukturálně do velké imunoglobulinové rodiny.
geny HLA komplexu nejsou autosomy X vázané kodominantní polymorfní umístěny na jednom chromosomu.
Do první třídy HLA nepatří HLA-A a HLA-D HLA-A, HLA-B, HLA-C HLA-DR HLA-I a HLA-E.
molekula HLA I třídy je tvořena těžkým řetězcem alfa a lehkým řetězcem beta a gama dvěma řetězci alfa a dvěma řetězci beta řetězcem alfa a beta 2 - mikroglobulinem řetězci gama a delta řetězci alfa a gama.
molekula HLA II třídy je tvořena řetězci alfa a beta řetězcem gama řetězci beta a gama řetězci gama a psí řetězci alfa a gama.
neplatí, že MHC je geneticky kódován na dlouhém raménku 8. chromozomu označuje systém lidského komplementu je geneticky kódován na krátkém raménku 5. chromozomu je geneticky kódován na 6. chromozomu.
molekuly HLA 1. třády se účastní fagocytózy jsou důležité pro transplantační imunitu uplatňují se při předkládání antigenu se vyskytují na všech jaderných buňkách lidského organismu nejsou na lidských erytrocytech.
mezi antigeny HLA II třídy patří HLA-D HLA-A, HLA-B, HLA-C HLA-DQ, HLA-DP HLA-DR.
HLA antigeny II třídy se vyskytují na všech buňkách těla na všech jaderných buňkách těla na buňkách prezentujících antigen na folikulárních dendritických buňkách.
v thymu dochází k diferenciaci T lymfocytů bez vlivu zevních antigenů k diferenciaci T lymfocytů působením zevních antigenů k eliminaci autoreaktivních T lymfocytů ke vzniku imunokompetence B lymfocytů ke vzniku imunokompetence T lymfocytů.
funkce kostní dřeně je následující vznik prekursorů všech krevních buněk vznik imunokompetence B lymfocytů vznik imunokompetence T lymfocytů eliminace autoreaktivních B lymfocytů vznik imunitní odpovědi na cizorodé látky.
kostní dřeň je primárním lymfatickým orgánem sekundárním lymfatickým orgánem místo diferenciace B lymfocytů místo vzniku imunokompetentních T lymfocytů místo tvorby granulocytů.
všechny z následujících látek jsou přítomny v lysosomálních granulech fagocytujících buněk kromě fosfatasy kationických proteinů lysozymu laktoferinu endogenního pyrogenu.
Mezi antigeny prezentující buňky nepatří B lymfocyty makrofágy dendritické buňky trombocyty Langerhansovy buňky.
makrofágy jsou nositeli všech následujících aktivit kromě zpracování a předkládání antigenu produkce IL-2 regulace imunologických reakcí fagocytózy zabíjení pohlcených bakterií.
všechny z následujících molekul jsou exprimovány na membráně B lymfocytů kromě receptorů pro concanavalin A receptorů pro C3b monomerního IgM MHC molekul I třídy MHC molekul II třídy.
na membráně B lymfocytů jsou následující receptory pro Fc fragmenty Ig pro lipopolysacharidy endotoxin phytohemaglutinin.
které buňky exprimují specifické receptory pro antigen makrofágy B lymfocyty CD 4+ T lymfocyty CD 8+ T lymfocyty NK buňky.
které z uvedených látek jsou mitogeny T lymfocytů phytohemaglutinin pokeweed mitogen stafylokokové enterotoxiny lipopolysacharidy concanavalin A.
MHC molekuly II třídy jsou exprimovány na membráně všech uvedených buněk kromě erytrocyty makrofágy dendritické buňky B lymfocyty aktivované T lymfocyty.
charakteristickým membránovým znakem zralých naivních B lymfocytů je specifický receptor pro antigen asociovaný s CD3 IgM a IgD CD2 CD4 CD8.
nespecifická imunita je vrozená rozvíjí se až po narození pod vlivem antigenů neexistuje v prenatálním období je schopna odlišit látky, které nejsou tělu vlastní úzce spolupracuje se specifickou imunitou.
na rozdíl od specifické imunity, nespecifická imunita reaguje okamžitě nevyžaduje předchozí zkušenost s antigenem je velmi málo účinná neuplatňuje se u ní imunologická paměť není účinná v perinatálním období.
do přirozené imunity nepatří komplement fagocytující buňky NK buňky protilátky cytotoxické T lymfocyty.
defenziny jsou mikrobicidní látky obsaženy v granulech fagocytů na kyslíku závislé mechanismy zabíjení látky usnadňující opsonizaci bazické peptidy.
lysozym je látka cukerné povahy s antivirovým účinkem látka obsažená v granulích lymfocytů látka s mikrobicidními schopnostmi obsažen ve slinách a v sérů enzym.
lysozym je polysacharid enzym muramidáza faktor alternativní cesty aktivace komplementu oligopeptid desinfekční prostředek.
mezi faktory přirozené imunity patří protilátky proteiny akutní fáze antitoxiny IL-2 interferony.
jako opsiny se uplatňují imunoglobuliny produkty aktivace komplementu albuminy fibronektin C-reaktivní protein.
mezi cytokiny důležité pro akutní zánětlivou reakci patří IL-2 IL-6 TNF-alfa IL-5 IL-1.
komplementový systém je aktivován komplexem antigenu a protilátky třídy IgG IgA IgM IgE IgD.
nejvýznamnějšími fagocytujícími buňkami jsou granulocyty a T lymfocyty B lymfocyty a makrofágy granulocyty a makrofágy B lymfocyty a T lymfocyty žírné buňky.
mezi profesionální fagocyty patří neutrofilní granulocyty žírné buňky monocyty makrofágy M buňky.
co jsou to anafylatoxiny produkty aktivace komplementu původci anafylaktického šoku produkty žírných buněk produkty fibrinolýzy mediátory zánětu.
ústřední roli při aktivaci komplementu klasickou i alternativní cestou hraje složka C3 C4 C5 C1 C2.
membranolytický komplex komplementu je tvořen složkami C5b-C9 složkami C1-C3 složkami C2 a C4 složkami C5 a C6 složkami C8n.
při aktivaci komplementu klasickou cestou se mohou uplatňovat protilátky třídy IgM IgG IgD IgE IgA.
které cytokiny vyvolávají horečku a jsou nazývány endogenními pyrogeny IL-1 IL-2 IL-3 IL-6 TNF-alfa.
komplementový systém je součástí imunity humorální nespecifické humorální specifické buněčné nespecifické buněčné specifické adaptivní.
složka C5a komplementu působí jako chemotaxin aktivuje žírné buňky vzniká při aktivaci komplementu je syntetizována lymfocyty B působí jako opsonin.
mezi mediátory uvolněné z žírných buněk patří histamin heparin imunoglobuliny M C5a složka komplementu IL-4.
fagocyty pohlcují částice po adhezi zprostředkované receptory pro Fc část imunoglobulinů receptory pro C3b složku komplementu receptory pro lektiny receptory pro histamin.
neutrofilní granulocyty jsou profesionální fagocyty tvoří asi 20% leukocytů v krvi dospělého tvoří asi 70 % leukocytů v krvi dospělého tvoří asi 3% leukocytů v krvi dospelého jsou krátce žijící buňky.
komplementová složka C3b působí jako chemotaktický faktor působí jako osonin vzniká při aktivaci klasické i alternativní cesty komplementu má přímý antivirový účinek neutralizuje toxiny.
chemotaxe znamená schopnost buněk pohlcovat cizí částice pohyb buněk ve směru gradientu zvyšující se koncentrace chemotaxinů schopnost buněk pohybovat se náhodně schopnost buněk usmrtiti mikroba.
předchůdci tkáňových makrofágů jsou granulocyty eosinofily monocyty žírné buňky.
Kupferovy buňky jsou lokalizované ve slezině jsou předchůdci monocytů jsou lokalizované v játrech jsou typem tkáňových makrofágů.
k buňkám, které jsou profesionálními fagocyty nepatří T lymfocyty makrofágy erytrocyty neutrofily žírné buňky.
chemotakticky působí složky infekčních agens B lymfocyty produkty T lymfocytů produkty aktivace komplementu některé produkty žírných buněk.
chemotaxe je uvolnění chemických látek s protizánětlivým účinkem chemická reakce v místě zánětu přitahování fagocytů do místa zánětu chemická reakce mezi antigenem a protilátkou pohyb ve směru vyšší koncentrace chemotaktické látky.
azurofilní (primární) granula neutrofilů obsahují myeloperoxidázu interleukin 10 histamin prostaglandiny proteolytické enzymy.
sekundární granula neutrofilů obsahují lysozym myeloperoxidázu interleukin 2 laktoferin heparin.
komplement je systém lektinů zajišťující opsonizaci systém glykoproteinů s kaskádovitou aktivitou součást specifické imunity soubor všech imunoglobulinů součást nespecifické imunity.
membranolytický komplex má složku C5bC6789 má složku C5a678 poškozuje membrány buněk za pomoci Tc lymfocytů má složku C3a567 má složení C4b2b.
která složka se uplatňuje při alternativní (nikoliv klasické) cestě aktivace komplementu C6 C8 faktor B properidin faktor D.
klasická cesta aktivace komplementu začíná vazbou C3 na komplex antigen-protilátka začíná vazbou C1q na komplex antigen-protilátka je pro ni nutná Fc oblast molekuly protilátky je pro ni nutná Fab oblast molekuly protilátky je fylogeneticky starší než alternativní cesta aktivace.
alternativní cesta aktivace komplementu je iniciována vazbou C3b na aktivační povrch aktivačním povrchem jsou membrány všech eukaryotních buněk aktivačním povrchem jsou bakteriální stěny aktivačním povrchem jsou bakteriální pouzdra k aktivaci není třeba přítomnost komplexu antigen-protilátka.
C3 konvertáza alternativní cesty aktivace komplementu má složení C3bBb C3bD C3a3b C1C4b C1C2b.
C5 konvertáza alternativní cesty komplementu má složení C4b2a C1qrs2a C3bBb3b C3aBb C4b2b3b.
C1-inhibitor blokuje aktivaci alternativní dráhy komplementu inaktivuje složku C1 inhibuje aktivovaný Hagemanův faktor blokuje fagocytózu.
syntéza jednotlivých složek komplementu probíhá v játrech v lymfocytech B v erytrocytech v neutrofilech v pankreatu.
K anafylatoxinům nepatří C3a složka komplementu C4b složka komplementu C5b složka komplementu D faktor C5a.
k funkcím komplementu nepatří stimulace T lymfocytů opsonizace účast při aktivaci B lymfocytů tvorba membranolytického komplexu neutralizace toxinů.
aktivita komplementu je ovlivňována DAF properidinem IL-2 IL-3.
receptory pro komplement CR1 se vyskytují na erytrocytech žírných buňkách B lymfocytech NK buňkách fibroblastech.
receptory pro komplement CR3 se vyskytují na erytrocytech neutrofilních granulocytech B lymfocytech makrofázích NK buňkách.
za zvýšení syntézy proteinů akutní fáze jsou zodpovědné zejména karcinoembryonální antigen a alfa-fetoprotein IL-1, IL-6 a TNF-alfa IL-2 a IL-3 interferon alfa a interferon gama IL-10.
interleukin 1 je produkován monocyty a makrofágy aktivuje lymfocyty T působí jako pyrogen je produkován žírnými buňkami.
NK buňky obsahují perforiny heparin histamin cytoplazmatické imunoglobuliny myeloperoxidázu.
při aktivaci komplementu klasickou cestou se aktivuje jako první složka C4 první složka C1 první složka C3 první složka C2.
C3-konvertáza klasické cesty aktivace komplementu má složku C4a3a slouží k regeneraci složky C3 blokuje aktivaci komplementu štěpí molekulu C3 má složku C4bC2b.
mezi aktivátory alternativní cesty komplementu patří polyanionty (např. DNK, dextrasulfát a pod.) IgM RNA bakteriální stěny bakteriální pouzdra.
NK buňky jsou MHC restringované jsou MHC nerestringované patří k fagocytům patří k T lymfocytům mají cytotoxickou aktivitu.
NK buňky produkují IL-8 interferony gama interferony alfa tumor nekrotizující faktor alfa IL-12.
Faktor I je sérovým enzymem, který opsonizuje inaktivuje anadylatoxiny rozkládá C3b aktivuje C1 štěpí C4b.
C5 - konvertáza klasické cesty aktivace komplementu má aložení C4b2b3b C4b2a C3a4b2b C3bBb C4a2a3a.
C3 - konvertáza klasické cesty aktivace komplementu má složení C4a2a C4b2b C3bBb C2b3b4b C4a2a.
mezi funkce komplementu nepatří chemotaxe cytotoxicita neutralizace virů účast při zánětu.
inaktivátor anafylatoxinů inaktivuje C3b C3a C2b C5a C1q.
pořadí aktivace složek komplementu klasickou cestou je C1, C2, C3, C4, C5 C1, C3, C2, C4, C5 C1, C4, C2, C3, C5 C1, C4, C2, C5, C3.
které z těchto komplexů nejsou C5 konvertázami C3bC4b C4b2b3b C3bBb C3bBaBb C3bBb3b.
diapedéza leukocytů je umožněna selektiny receptory pro komplement imunoglobuliny integriny.
interleukin 1 produkují aktivované T lymfocyty produkují aktivované makrofágy je prozánětlivý cytokin stimuluje tvorbu bílkovin akutní fáze je endogenním pyrogenem .
interleukiny protizánětlivé snižují expresi adhezivních molekul zvyšují expresi adhezivních molekul stimulují produkci bílkovin akutní fáze zvyšují tělesnou teplotu.
mezi anafylatoxiny patří C3b a C4b složky komplementu C5a složka komplementu C3a a C4a složky komplementu C2a složka komplementu histamin.
při imunitní adherenci a opsonizaci se účastní složky komplementu C1 a C2 C3a a C5a C3b a C4b C5a, C6 a C7 C8 a C9.
proteiny akutní fáze jsou indukovány IL-3, IL-4 a IL-5 IFN gama, prostaglandiny IL-1, IL-6 a TNF IFN gama, TGF beta, IL-10 leukotrieny, IL-2.
proteiny akutní fáze jsou syntetizovány převážně hepatocyty T lymfocyty B lymfocyty fibroblasty endotelovými buňkami.
neutrofily jsou buňky dlouhožijící tvoří 8 % leukocytů v periferní krvi mohou se z tkání vracet do cirkulace jsou profesionálními fagocytujícími buňkami obsahují baktericidní látky.
proces, kterým normální sérum zvyšuje fagocytózu je chemotaxe opsonizace proteolýza bakteriolýza exocytóza.
receptory pro C3b složku komplementu na povrchu makrofágů se nazývá CR1 (CD35) CR2 (CD21) CR3 (CD11b/18) CR4 (CD11c/18) CR5.
na kyslíku závislé antimikrobiální produkty produkované makrofágy zahrnují peroxid vodíku kyslíkové radikály proteolytické enzymy lysozym.
o histaminu platí vše uvedené kromě je obsažen v granulách žírných buněk je syntetizován de novo až po aktivaci žírných buněk působí na cílové struktury pomocí receptorů vyvolává vasodilataci a zvýšení permeability cév.
důležitým mediátorem zánětu je složka komplementu C1 C5a C8 C9 C7.
z následujících buněk jsou nejvýznamnějšími producenty mediátorů zánětu lymfocyty monocyty polymofronukleární lymfocyty žírné buňky trombocyty.
faktory chemotaktické pro neutrofily jsou všechny následující kromě C3b C5a histaminu fibrinopeptidů destičky aktivujícího faktoru (PAF).
významnou funkci opsoninů mají IgG a C3b pouze IgG cytokiny pouze igM chemokiny.
C3b složka komplementu má opsonizační aktivitu chemotaktickou aktivitu pro neutrofily poškozuje buněčné membrány indukuje uvolnění histaminu z žírných buněk.
anafylatoxiny jsou C1 a C2 C8 a C9 C3a a C5a látky s opsonisační aktivitou C6 a C7.
při vzniku horečky se uplatňují hlavně cytokiny IL-3 IL-1, IL-6 a TNF CFS faktory IFN-gama imunoglobuliny.
při klasické cestě aktivace komplementu C1 esterasa štěpí C1 C2 C3 C4 C5.
NK buňky mají následující funkce fagocytóza prezentace antigenu cytotoxicita regulace imunitních reakcí a hematopoesy tvorba granulomu.
primární imunitní odpověď vzniká bez účasti antigenu následuje po prvním kontaktu s antigenem produkuje se při ní velké množství protilátek třídy IgG produkuje se při ní velké množství protilátek třídy IgA produkují se při ní převážně protilátky třídy IgM.
sekundární imunitní odpověď vzniká po opakovaném kontaktu s antigenem produkují se při ní především protilátky třídy IgM; využívá paměťových buněk produkují se při ní především protilátky IgG je méně intenzivní než primární odpověď.
do složek imunity označované jako specifická nepatří lymfocyty B lymfocyty T NK buňky granulocyty žírné buňky.
imunologická tolerance je získaná neodpovídavost lymfocytů na antigen vyvolána stykem s antigenem je geneticky určená neodpovídavost lymfocytů na antigen nevyžadující předchozí setkání s antigenem může být uměle navozena pouze u B lymfocytů může být uměle navozena u B i T lymfocytů je specifická pro určitý antigen.
imunokomplexy jsou tvořeny antigenem a protilátkou mohou aktivovat komplement mohou se usazovat v tkáních mohou být odstraňovány fagocyty mohou se uplatňovat při regulaci imunitní odpovědi.
do buněčné složky specifické imunity zahrnujeme T lymfocyty žírné buňky makrofágy eosinofily neutrofily.
imunologická tolerance proti organismu vlastním antigenům je působena eliminací (delecí) autoreaktivních klonů anergizací autoreaktivních klonů aktivní supresí klonální ignorací.
antigeny extracelulárního původu se po zpracování v APC asociují s HLA I třídy HLA II třídy molekulou CD8 molekulou CD4 molekulou CD 80.
při zpracování antigenu v APC dochází ke glykosylaci k agregaci k proteolytickému štěpení na malé peptidy k rozštěpení na aminokyseliny.
nitrobuněčné antigeny se zpracovávají v endosomech ve fagolysozomech v proteasomech v Golgiho aparátu v endoplazmatickém retikulu.
extracelulární antigeny jsou zpracovávány extracelulárními enzymy a vzniklé fragmenty jsou endocytována enzymy v endosomech v proteasomech enzymy cytoplazmatické membrány po adherenci antigenu na povrch APC.
ve které části APC se váže antigenní peptid s molekulou MHC I třídy v Golgiho aparátu v proteasomu v endoplazmatickém retikulu v jádře v endosomu.
ve které části APC se váže antigenní peptid s molekulou MHC II třídy na buněčné mémbráně v endosomu v endoplazmatickém retikulu v Golgiho aparátu v cytoplazmě.
nezralé B lymfocyty produkují pouze u řetězec jsou progenitory B i T lymfocytů exprimují na svém povrchu IgM a IgD exprimují na svém povrchu IgM exprimují na svém povrchu IgD.
největší molekulovou hmotnost má imunoglobulin třídy IgG IgA IgM IgE IgD.
na povrchu všech zralých B lymfocytů, které se dosud nesetkaly s antigenem, nacházíme imunoglobuliny IgM a IgD IgM a IgA IgA, IgG, IgM, IgE a IgD nenacházíme povrchové imunoglobuliny IgM.
antigenní determinanty specifické pro jednotlivé třídy imunoglobulinů jsou lokalizovány v L řetězci v J řetězci v SC v konstantních doménách H řetězce ve variabilních doménách H řetězce.
imunoglobulinová molekula neobsahuje dva identické řetězce L variabilní a konstantní domény v každém řetězci dva identické H řetězce cukernou složku lipidovou složku.
jediným imunoglobulinem, jehož sérová hladina je u novorozence srovnatelná s hladinami dospělých je IgG IgA IgM IgE IgD.
nejnižší sérové hladiny IgG u dětí nacházíme těsně po porodu asi tři týdny po porodu mezi třetím a šestým měsícem po porodu mezi prvním a druhým rokem života.
nejnižší sérové hladiny IgM u zdravých dětí nacházíme těsně po porodu asi tři týdny po porodu mezi třetím a šestým měsícem po porodu mezi jedním a druhým rokem života.
idiotypem rozumíme antigenní determinanty určující příslušnost dané molekuly k určité třídě imunoglobulinů antigenní determinanty na variabilní oblasti imunoglobulinové molekuly antigenní determinanty na konstantní části imunoglobulinové molekuly, rozdělující jednotlivé třídy do podtříd antigenní determinanty na variabilní nebo konstantní oblasti imunoglobulinové molekuly umožňující vazbu revmatoidního faktoru antigenní determinanty v pantové oblasti Ig.
Fc fragment protilátkové molekuly se neúčastní selektivního transportu IgG placentou aktivace komplementového systému klasickou cestou vazby na makrofágy neutralizační aktivity protilátek.
receptorem pro antigen na lymfocytech B je povrchový imunoglobulin Fc receptor vysokoafinní receptor pro IgE LFA-1 molekula CD 19.
imunoglobulin A je hlavním imunoglobulinem zevních sekretů je hlavním imunoglobulinem séra je produkován plasmatickými buňkami neutralizuje viry zabraňuje adherenci patogenních bakterií na sliznice.
třída imunoglobulinů je určována antigenními vlastnostmi lehkých řetězců antigenními vlastnostmi těžkých řetězců specifitou vazebného místa pro antigen idiotypem.
imunoglobulin E je pentamer účastní se atopických reakcí koncentrace v séru je velmi nízká (uvádí se IU/ml) je v séru obsažen jako dimer váže se na povrch žírných buněk a basofilů.
imunoglobulinová čtyřřetězcová jednotka má 1 řetězec lehký a 2 těžké 2 lehké řetězce a 2 těžké variabilní a konstantní oblasti 2 vazebná místa pro antigen.
receptorem pro imunoglobulinovou molekulu IgG na makrogázích je Fc gama receptor Fc alfa receptor Fab gama receptor Fc etha receptor.
při první protilátkové odpovědi se produkuje převážně IgM se produkuje převážně IgA se produkuje převážně IgG se produkuje převážně IgE.
Imunoglobuliny jsou tvořeny lymfocyty B plasmatickými buňkami dendritickými buňkami B lymfocyty za pomoci Th buněk M buňkami.
monoklonální protilátky jsou produkty jednoho klonu hybridomových buněk mají shodnou specifitu proti jedinému epitopu, ale mohou se lišit svým isotypem jsou směsí protilátek proti různým epitopům jednoho antigenu jsou homogenní populací protilátek majících shodný isotyp i specifitu.
hlavními imunoglobuliny tělesných sekretů je IgE IgA IgG IgD IgM.
Isotypy jsou označení vazebných míst pro antigen antigenní varianty Ig odlišující jedince téhož druhu antigenní vlastnosti Ig určující jejich rozdělení do tříd a podtříd variabilní části molekuly Ig antigenní varianty Ig přítomné u všech jedinců téhož druhu.
lehké řetězce imunoglobulinů sestávají z domén CL a VH jsou dvojího typu - kapa a lambda určují třídu imunoglobulinu vyskytují se vždy v kombinaci kapa, lambda současně v jedné molekule Ig v jedné molekule Ig jsou vždy řetězce L téhož typu .
vazebné místo pro antigen je na molekule imunoglobulinu na N-konci variabilní části molekuly na C-koncové části konstantní na Fab oblasti molekuyl na všech doménách molekuly v Fc části molekuly .
domény jsou přítomny v L i H řetězci jsou homologní části imunoglobulinových řetězců o velikosti asi 100 AMK jsou konstantní a variabilní jsou vazebná místa pro antigen jsou vazebná místa pro C1q.
místo imunoglobulinu, na které se váže antigen se nazývá epitop isotyp paratop antigenní determinanta archetyp.
pepsinem je možné štěpit molekulu imunoglobulinu na 2 fragmenty Fab a 2 fragmenty Fc Fc a F(ab)2 fragmenty 4 části 2 zcela shodné části fragmenty F(ab) a malé peptidy.
J řetězec je spojovací řetězec v molekule IgG spojovací řetězec v molekule sekrečního IgA vedlejší řetězec u molekuly specifického IgE obsažen v molekule IgM řetězec dimerního IgA séra i sekretu.
hlavním Ig séra je IgE IgG IgM IgA IgD.
neplatí, že imunoglobulin G neprochází placentou je v největší koncentraci na povrchu sliznic opsonizuje pro fagocytózu má biologický poločas 10 dní neutralizuje viry a toxiny.
při systémové sekundární imunitní odpovědi se z imunoglobulinů nejvíce uplatňuje IgM IgD IgE IgG IgA.
neplatí, že imunoglobulin A je hlavní Ig sekretů vyskytuje se ve formě monomeru i dimeru je hlavním imunoglobulinem při primární imunitní odpovědi má biologický poločas okolo 20 dní.
sekreční komponenta je součástí molekuly IgE ochraňuje molekuly imunoglobulinu před působením proteolytických enzymů je součástí každého dimeru IgA je produkován fagocyty je součástí molekuly sekrečního IgA.
imunoglobulin M tvoří asi 20 % z celkového množství imunoglobulinů má strukturu pentameru je nejdůležitější protilátkou při primární imunitní odpovědi aktivuje komplement přestupuje dobře z krve extravaskulárně.
ze sérových imunoglobulinů má nejkratší katabolický poločas IgG IgE IgA IgM IgD.
ze sérových imunoglobulinů má nejdelší katabolický poločas IgG IgM IgA IgE IgD.
prvním Ig syntetizovaným plodem in utero je IgA IgE IgG IgM intrauterinně nejsou Ig tvořeny.
sekreční komponenta může být připojena k molekule IgE IgM IgA IgG IgD.
Imunoglobulin E má biologický poločas 10 dní existuje jak v monomérní tak dimérní podobě aktivuje komplement klasickou cestou účastní se obrany proti parazitům.
allotyp je označení pro jednotlivé třídy Ig jednotlivé genetické informace genetické varianty isotypů Ig odlišující jedince téhož druhu varianty vazebného místa pro antigen antigenní varianty Ig umožňující jejich dělení na třídy a podtřídy.
idiotop je označení místa proteolytického štěpení molekuly Ig antigenní determinanta ve V oblasti imunoglobulinové molekuly označení pro třídy Ig vazebné místo antigenu pro molekulu Ig.
idiotyp je soubor idiotopů jedné molekuly Ig receptor na povrchu fagocytů receptor pro komplement antigenní charakteristika protilátek určité specifity transkripční faktor uplatňující se při tvorbě Ig.
těžké řetězce imunoglobulinů jsou u lidí kódovány na 14. chromozomu 22. chormozomu 7. chromozomu 2 různých chromozomech podle charakteru H řetězce.
gamařetězec imunoglobulinu je u lidí kódován na chromozomu 21 chromozomu 22 chromozomu 2 nejméně 3 různých chormozomech.
kapa řetězec imunoglobulinů je u lidí kódován na chromozomu 22 chromozomu 14 chromozomu 2 2 různých chromozomech.
genetická informace pro těžký řetězec imunoglobulinů je rozdělena do chromozomových úseků V, D, H, J rozdělena do chromozomových úseků V, D, J, C rozdělena do chromozomových úseků D, V, L, C rozdělena do chromozomových úseků C, V, J, H je nesena jediným exonem.
základní repertoár specifit B lymfocytů vzniká působením antigenu bez účasti antigenu za přítomnosti nejméně 2 antigenů za přítomnosti komplementu.
při slizniční sekundární protilátkové odpovědi se z imunoglobulinů nejvíce uplatňuje IgG IgM IgA IgE IgD.
isotypový přesmyk (switch) je změna isotypu tvořených protilátek, která nastává při diferenciaci B lymfocytů umožňuje změnu specifity tvořené protilátky znamená změnu typu L řetězce během protilátkové odpovědi umožňuje změnu třídy těžkých řetězců během protilátkové odpovědi.
paraprotein má charakter monoklonálního imunoglobulinu je přítomen v séru pouze u nádorových onemocnění může být sdružen s výskytem Bence-Jonesovy bílkoviny je bílkovinou vznikající při anafylaktické reakci.
redukcí IgG merkaptoetanolem v kyselém prostředí se uvolní jednotlivé polypeptidické řetězce Fab fragment Fc fragment malé peptidy jednotlivé domény.
sekreční IgA má tyto funkce omezuje prostup Ag sliznicí váže Ag a usnadňuje jeho eliminaci ze sliznic zabraňuje adherenci bakterií k slizničním povrchům neutralizuje viry a toxiny na povrchu sliznic aktivuje komplement.
receptorem pro antigenní peptid na lymfocytech T je molekula CD2 molekula CD3 molekula CD4 TCR.
Interleukin 2 aktivuje lymfocyty T se váže na žírné buňky je růstovým faktorem T lymfocytů se váže na IL-2R.
Lymfocyty Th (pomocné) mají tyto znaky DC 2 CD3 CD4 CD8 CD16.
cytokinem typickým pro Th1 je IL-1 IFN- gama IL-2 IL-7 IL-10.
na většině cytotoxických lymfocytů T (Tc) jsou přítomny tyto znaky CD2 CD3 CD8 CD4 TCR.
Interleukin 4 je produkován především Th 1 lymfocyty Th2 lymfocyty B lymfocyty endoteliemi makrofágy.
lymfocyty T reagují na přítomnost specifického antigenu produkcí protilátek proliferací tvorbou cytokinů tvorbou některých složek komplementového systému tvorbou bílkovin akutní fáze.
lymfocyty Th se diferencují do podtypu Th 2 pod vlivem zejména IL-6 IL-4 IFN-gama protilátek třídy IgM působením antigenů nezávislých na thymu.
cytokinem charakteristickým pro subpopulaci lymfocytů Th3 je IL-2 TGF- beta INF - gama G-CSF IL-3.
komplex na povrchu T lymfocytů rozpoznávající antigenní peptid ve vazbě na molekulu HLA II. třídy obsahuje TCR koreceptor CD4 koreceptor CD8 komplex CD3.
receptory pro antigen na lymfocytech T (TCR) se skládají z receptorů alfa a beta gama a delta alfa a gama alfa, beta, gama beta a delta.
k úplné aktivaci lymfocytů Th je zapotřebí těchto vazeb s buňkou předkládající antigen TCR- antigenní peptid CD4-HLA II třídy adhesivní interakce LFA1-ICAM-1 kostimulační signál CD28-B7 (CD80).
interleukin 2 má protinádorový účinek je produkován lymfocyty T působí jako růstový faktor granulocytů je inaktivován solubilním IL-2 receptorem aktivuje NK buňky.
T lymfocyty se diferencují v kostní dřeni produkují cytokiny zajišťují fagocytózu vyvíjejí se v thymu mohou mít cytotoxickou aktivitu.
na povrchu zralých T lymfocytů jsou znaky CD3 znaky CD34 znaky CD19 po aktivaci molekuly MHC II třídy znaky MHC I třídy.
pomocné lymfocyty T rozpoznávají MHC I třídy rozpoznávají MHC II třídy nerozpoznávají MHC nesou znak CD4 nesou znak CD 19.
většina cytotoxických lymfocytů T rozpoznává MHC I. třídy nerozpoznává MHC rozpoznává MHC II třídy nese na povrchu znak CD8.
pomocné lymfocyty T lyzují přímo cizorodé buňky rozpoznávají antigen vázaný na MHC II. třídy spolupracují s B lymfocyty produkují interleukiny uplatňují se při regulaci imunitní odpovědi.
cytotoxické lymfocyty T většinou rozpoznávají antigen ve vazbě s MHC II. třídy přímo ničí cílovou strukturu jsou hlavními producenty interleukinů podílejí se na rejekci transplantačního štěpu.
interleukin 2 je produkovaný aktivovanými T lymfocyty buňkami prezentujícími antigen B lymfocyty mastocyty granulocyty.
interleukin 2 je produkován aktivovanými T lymfocyty uplatňuje se při aktivaci B buněk zesiluje cytotoxické působení NK buněk je produkován aktivovanými makrofágy aktivuje T lymfocyty.
interleukin 4 je produkován aktivovanými makrofágy produkují aktivované T lymfocyty má význam pro tvorbu Ig aktivuje B lymfocyty aktivuje cytotoxické buňky.
GM-CSF je produkován T lymfocyty je proliferační faktor pro T lymfocyty je proliferační faktor pro B lymfocyty je produkován B lymfocyty stimuluje diferenciaci granulocytů a makrofágů.
CD8+ T lymfocyty plní funkci jen cytotoxickou cytotoxickou a regulační pomocnou jen regulační.
interferon gama má protizánětlivý účinek zvyšují expresi molekul HLA je produkován B lymfocyty je produkován T lymfocyty je produkován NK buňkami .
MHC restrikce je rozlišování vlastních antigenů na povrchu erytrocytů omezení počtu molekul HLA na povrchu buňky rozpoznávání antigenů v souvislosti s vlastní molekulou MHC odhojení nevhodného transplantátu.
cytokin s ůčinky na hemopoesu je IL-5 CSF faktory IL-3 IFN-gama IL-5.
vazebné místo protilátky pro antigen tvoří domény VH a CH dvě domény VH a dvě VL domény Vh domény VL hypervariabilní úseky domén VH a Vl.
imunoglobulin M se v séru vyskytuje jako monomer dimer trimer pentamer.
zralé naivní B lymfocyty obsahují pouze mí řetězec v cytoplazmě exprimují pouze povrchové IgM exprimují povrchové IgM a IgD nemají povrchové Ig molekuly, ale vylučují velké množství Ig nemají povrchové Ig, mají cytoplazmatické IgM.
které buňky prezentující antigen rozpoznávají antigen specificky monocyty/makrofágy dendritické buňky B lymfocyty Langerhansovy buňky epiteliální buňky.
TCR je v plasmatické membráně všech zralých T lymfocytů spojeno do jednoho komplexu s CD3 IgD molekulami MHC II třídy CD4 CD8.
Dominantní protilátkou ve slinách je IgA IgG IgM IgD IgE.
nejdůležitějším aktivátorem makrofágů je IL-1 a TNF IL-6 TNF IL-3 IFN-gama.
TCR/CD3 komplex rozpoznává nativní antigeny fragmenty antigenů antigeny prezentované MHC molekulami antigeny prezentované na Ig peptidové fragmenty asociované s vlastními MHC molekulami.
Fc část imunoglobulinu je oblast zodpovědná za vazbu k Fc receptoru vazebné místo pro antigen část H řetězců od C konce k pantové oblasti poslední domény L a H řetězce poslední doména H řetězce.
cytokin, uplatňující se na začátku imunitní odpovědi je IL-1 IL-5 IL-3 IL-6 GM-CSF.
k charakteristice IgE patří část molekuly je J řetětzec může přecházet přes placentu může aktivovat klasickou cestu komplementu váže se na žírné buňky a basofily působí jako opsonin.
charakteristikou sekundární imunitní odpovědi je převládá IgM odopověď pro indukci stačí nízká dávka imunogenu převládá produkce nízkoafinních protilátek převládá IgG odopověď produkce protilátek je slabá .
cytokinem, který může mít inhibiční účinek na imunitní odpověď je IL-1 TGF-beta IL-6 IL-2 IL-10.
štěpením IgG papinem vzniká jeden F(ab)2 fragment a jeden Fc fragment dva Fab fragmenty a jeden Fc fragment dva Fd fragmenty a Fc fragment dva Fc fragmenty a L řetězec jeden F(ab)2 fregment a malé peptidy.
protilátky jsou syntetizovány v centrálních lymfatických orgánech periferních lymfatických orgánech thymu makrofázích kostní dřeni.
AMK sekvence lokalizované ve V oblasti Ig molekul a vytvářející vazebné místo pro antigen se nazávají allotypy hypervariabilní domény pantové oblasti domény isotypy.
idiotop se nacází ve variabilní části Fab fragmentu protilátkové molekuly v konstantní části těžkého řetězce v Fc oblasti v konstantní části lehkého řetězce na molekule antigenu.
transplacentárně přestupují z matky na plod IgM IgG IgA IgM IgD.
vazebné místo pro antigen je v molekule protilátky lokalizováno v Fab fragmentu v Fc fragmentu v CL doméně v CH3 doméně v CH4 doméně.
hlavním Ig v lidském mateřském mléce je IgG IgM IgA IgD IgE.
IgA se v sekretu vyskytuje jako dimér s J řetězcem a sekreční komponentou pentamer dimer obsahující sekreční komponentu, ne však J řetězec IgA se v sekretech nevyskytuje monomer s J řetězcem.
Ig molekuly jsou lipoproteiny glykoproteiny nukleoproteiny glykolipidy mukopolysacharidy.
základní strukturální jednotka Ig je tvořena jedním H a třemi L dvěma H a dvěma L čtyřmi polypeptidickými řetězci o stejné délce jedním L a třemi H řetězci.
CD4+ T lymfocyty rozpoznávají antigen v komplexu s molekulou MHC I třídy molekulami MHC II třídy bez MHC restrikce adhesivními molekulami.
CD8+ T lymfocyty rozpoznávají antigen v kombinaci s molekulami MHC I třídy molekulami MHC II třídy bez MHC restrikce antigen nerozpoznávají.
konečnou fází stimulace a diferenciace B lymfocytů je tvorba protilátek plasmatickými buňkami zpracování antigenu exprese receptorů pro antigen cytolytická aktivita prezentace antigenu.
v průběhu stimulace B lymfocytu je jako první syntetizovaná protilátka třídy IgA IgE IgG IgM IgD.
pro sekundární imunitní odpověď je charakteristické vše kromě rychlejší nástup větší intensita odpověď je převážně ve třídě IgM odpověď je převážně ve třídě IgG protilátky mají velmi nízkou afinitu.
největší množství Ig tvoří B lymfocyty záhy po stimulaci antigenem plasmatické buňky pre-B lymfocyty thymocyty.
cytokiny jsou chemicky glykoproteiny lipoproteiny oligosacharidy glykolipidy mukopolysacharidy.
V reakcích oddálené přecitlivělosti se uplatňují zejména Th1 buňky Th2 buňky B lymfocyty CD8+ T lymfocyty makrofágy.
orální tolerance je snášenlivost běžné potravy potlačení slizniční imunitní odpovědi perorálním podáním antigenu vyvolání systémové tolerance opakovaným orálním podáváním malých dávek antigenu vyvolání systémové tolerance orálním podáním velké dávky antigenu přizpůsobení makroorganismu přítomnosti normální bakteriální flóry v GIT.
charakteristickými cytokiny Th2 lymfocytů jsou IL-2 IL-3 TNF IL-4 IL-10.
perforiny jsou obsaženy v lysosomech makrofágů obsaženy v granulech cytotoxickým buněk přítomny v cytoplazmě CD4+ lymfocytů součástí komplementového systému obsaženy v granulech neutrofilů.
Katabolický poločas přibližně 21 dní mají IgE IgG IgM IdD IgA.
u kterého Ig může jeho zvýšená hladina v pupečníkové krvi indikovat intrauterinní infekci IgE IgG IgA IgM IgD.
pomocnou funkci při protilátkové odpovědi mají T lymfocyty trombocyty žírné buňky neutrofilní granulocyty NK buňky.
důležitou roli při přesmyku imunoglobulinových tříd hraje IL-2 IL-10 IL-8 IL-4 IL-3.
sekundární imunitní odpověď se liší od primární délkou letentní fáze množstvím produkovaných protilátek trváním produkce protilátek třídou produkovaného Ig afinitou protilátek.
která z následujících chrakteristická je typická pro sekundární imunitní odpověď latentní fáze je po antigenním stimulu delší je produkováno více protilátek dominantní je produkce protilátek třídy IgM je charakteristickou imunitní odpovědí na antigeny nezávislé na thymu.
ve které z následujících interakcí se uplatňují MHC molekuly I třídy interakce CD4+T-B lymfocytu při indukci syntézy protilátky interakce CD4+T - makrofág při indukci syntézy protilátky interakce CD8+T - komplement během zabíjení virem infikovaných buněk interakce CD8+T - cílová buňka během zabíjení virem infikovaných buněk.
komplex, který rozpoznává epitopy ve vazbě s MHC molekulami II třídy a přenáší signál do T lymfocytů je TCR TCR + CD4 TCR + CD3 TCT + CD3 + CD4 TCR + CD3 + CD4 + CD8.
všechny z následujících buněčných typů se účastní humoralní imunitní odpovědi na T-nezávislý antigen kromě T lymfocytů B lymfocytů makrofágů antigen prezentujících buněk.
T lymfocyty jsou zahrnuty ve všech následujících aktivitách kromě produkce IL-2 získané resistence proti tuberkulóze tvorby IL-12 odpovědi na IL-1 rozvoje kontaktní dermatitidy.
T lymfocyty produkují všechny následující cytokiny kromě IL-1 IL-2 IL-3 IL-4 IL-5.
co ovlivňuje vznik imunologické tolerance věk způsob podání antigenu dávka antigenu genetické faktory prezentace antigenu.
uměle navozená imunologická tolerance může být vyvolána nízkou dávkou antigenu může být vyvolána vysokou dávko antigenu není trvalá - trvání závisí na přítomnosti antigenu může být dosažena pouze u B lymfocytů může být dosažena pouze u T lymfocytů.
interferon gama je produkován neutrofily monocyty fibroblasty eosinofily aktivovanými T lymfocyty.
T nezávislé antigeny mají všechny následující vlastnosti kromě indukují syntézu pouze IgM protilátek nevyvolávají anamnestickou odpověď mají opakující se epitopy jsou většinou polysacharidy nebo polymerní protilátky indukují syntézu IgG protilátek.
pojem afinita protilátky vyjadřuje sílu vazby mezi jedním antigenním epitopem a odpovídajícím vazebným místem protilátky sílu vazby mezi multivalentními antigeny a protilátkami odpovídající specifity schopnost křížové reaktivity schopnost protilátky vázat komplement.
pojem avidita protilátky vyjadřuje sílu vazby mezi jedním antigenním epitopem a odpovídajícím vazebným místem protilátky sílu vazby mezi multivalentními antigeny a protilátkami odpovídající specifity schopnost neutralizovat viry schopnost neutralizovat toxiny cytotoxické schopnosti.
T lymfocyty mají následující funkce regulace imunitní odpovědi fagocytóza neutralizace virů cytotoxicita aktivace makrofágů.
při kterých cytotoxických reakcích se uplatňují protilátky zabíjení Tc CD4+ buňkami přirozená cytotoxicita působená NK buňkami ADCC zabíjení Tc CD8+ buňkami zabíjení zprostředkované komplementem.
zabíječskými buňkami při ADCC mohou být NK buňky žírné buňky eosinofily makrofágy epiteliální buňky.
společnou vlastností zabíječských buněk uplatňujících se při ADCC je fagocytární schopnost cytotoxický potenciál membránové FcR membránové receptory pro komplement myeloperoxidázová aktivita.
funkcí cytokinů je zprostředkování komunikace mezi buňkami opsonizace neutralizace virů regulace imunitní odpovědi regulace hematopoesy.
cytokiny působí na buňky prostřednictvím receptorů většinou nejsou druhově specifické jsou přísně druhově specifické jejich vazba s receptorem je specifická (každý cytokin má svůj receptor) mají dlouhý katabolický poločas.
cytokiny působí pouze endokrinně působí pouze parakrinně působí pouze autokrinně jednotlivé cytokiny se liší, uplatňují se všechny uvedené způsoby působení.
funkce cytokinů je ovlivňována a regulována komplementem autoprotilátkami proti cytokinům rozpustnými formami receptorů antagonisty cytokinů fosfatázami.
Th 2 buňky produkují následující cytokiny kromě IL-4 IL-5 IL-6 IL-10 IL-12.
rozdíly mezi experimentálně vyvolanou imunologickou tolerancí B a T lymfocytů nízkými dávkami antigenu lze navodit především toleranci T lymfocytů pro toleranci B lymfocytů je třeba obvykle vyšších dávek antigenu tolerizace T lymfocytů má delší trvání tolerizace B lymfocytů má delší trvání B lymfocyty jsou mnohem citlivější k tolerizaci než T lymfocyty.
co podporuje vznik imunologické tolerance nezralý nebo poškozený imunitní systém podání antigenu v neimunogenní formě agregace antigenu Freundovo adjuvans nepřítomnost kostimulačních signálů.
co zabraňuje autoreaktivním klonům poškozovat vlastní organismus sekvestrace odpovídajících antigenů příliš malé množství odpovídajícího antigenu přichází do styku s imunitním systémem autoreaktivní klony nemohou opustit thymus a kostní drěň potenciálně aktoteaktivní T a B lymfocyty jsou ničeny NK buňkami.
Značně přirozeně tolerogenní jsou následující antigeny polymery P-aminokyselin polymery L-aminokyselin agregované imunoglobuliny buňky xenotransplantátu.
granulom je benigní nádor mesenchiálního původu je jedním z projevů oddálené přecitlivělosti může vznikat při dlouhodobé aktivaci makrofágů, která nevede k eliminaci infekčního agens je primární obrannou reakcí, která působí opouzdření infekce, kterou není organismus eliminovat vzniká při maximální aktivaci NK buněk.
tolerance proti vlastním antigenům může být zlomena cizorodými antigeny křížově reagujícími s organismu vlastními antigeny chemicky modifikovanými antigeny nespecifickou (polyklonální) stimulací lymfocytů infekcí karencí vitamínů.
kolik protilátkových vazebných míst má molekula protilátky molekuly protilátek všech tříd mají 2 vazebná místa stejné specifity molekula IgG má 2 vazebná místa stejné specifity molekula IgM má 10 vazebných míst molekula IgM má 5 vazebných míst molekula IgE má 1 vazebné místo.
při toxinózách je nejdůležitějším mechanismem imunity aktivace komplementového systému zvýšená produkce cytokinů T lymfocyty produkce antitoxických protilátek zvýšená tvorba kolonie-stimulujících faktorů fagocytóza.
v obraně proti parazitujícím červům se uplatňují zejména eosinofilní granulocyty imunoglobulin IgE NK buňky sekreční IgA.
Bakterie se brání fagocytóze bakteriálním pouzdrem inhibicí aktivace komplementu přítomností M proteinu tvorbou chemotaktických látek tvorbou imunorepelentních látek.
v obraně proti virovým infekcím hrají úlohu neutralizační protilátky cytotoxické lymfocyty eosinofily basofily NK buňky.
opsonizace bakterií při fagocytóze se neúčastní IgG C3b C5a Fc recptor CRP.
recidivující pneumokokové pneumonie a mesotitidy u batolete mohou být nejpravděpodobněji zapříčiněny izolovaným T buněčným deficitem B buněčným deficitem anemií poruchou funkce neutrofilů vrozenou infekcí virem HIV.
interferon alfa má protivirový účinek je produkován buňkami napadenými virem používá se k léčbě některých hepatitid svou strukturou patří do velké imunoglobulinové rodiny.
bakteriální stěna grampozitivních bakterií obsahuje mimo jiné lipopolysacharid, který v lidském organismu může způsobovat endotoxický šok váže se na monocyty prostřednictvím molekuly CD14 indukuje tvorbu TNF je neškodný.
superantigeny jsou většinou mikrobiálního původu (bakteriální toxiny, viry) jsou antigeny vázané na korpuskulární nosič používané při vakcinaci stimulují lymfocyty prostřednictvím receptoru pro antigen, ale váží se s receptorem vně jeho specifického vazebného místa stimulují pouze T lymfocyty mohou stimulovat T nebo B lymfocyty.
čím může být neutralizován toxin komplementem lysozymem neutralizačními protilátkami všech tříd pouze protilátkami třídy IgG pouze protilátkami IgM.
jak se brání slizniční povrchy proti bakteriálním infekcím zábranou adherence bakterií, zejména protilátkami třídy IgA zabíjením bakterií komplementem neutralizací bakteriálních toxinů imobilizací pohyblivých bakterií protilátkami.
jakou funkci hrají protilátky při obraně proti infekci neutralizace bakteriálních toxinů a virů zábrana adherence bakterií na sliznice chemotaxe fagocytů opsonizace pro fagocytózu přímé smrcení mikroorganismů protilátkami.
Report abuse Consent Terms of use