Embryonální indukce: je vzájemné působení různých částí vyvíjecího se zárodku na sebe vzájemné působení dvojčat na sebe závisí na aktivaci membránových a jaderných receptorů vzájemné působení plodu a matky.
Homeotické geny: jsou geny dávané do souvislosti s nádorovým bujením u člověka stabilizují počty čtyř hlavních typů buněk v periferní krvi jsou u člověka soustředěny do čtyř homeoboxů hrají významnou roli v embryonálním vývoji (ontogenetickém) mnohobuněčných živočichů.
Neurální indukce: závisí na aktivitě hřbetního mesodermu je řízena maternálními mRNA vyvolá vychlípení ektodermu a vznik podélných lišt následně ovlivňuje přeměnu ektodermu na rohovku.
S lokomocí živočichů na rozdíl od rostlin souvisí: velká intenzita anabolických dějů velká intenzita katabolických dějů snížená schopnost autotrofního způsobu výživy zvýšená schopnost autotrofního způsobu výživy.
Závislost intenzity metabolismu na velikosti těla u živočichů se projevuje tak, že: menší živočichové mají relativně pomalejší růst větší živočichové mají metabolismus relativně vyšší než živočichové menší menší živočichové mají relativně nižší spotřebu potravy menší živočichové mají metabolismus relativně vyšší než živočichové větší.
U býložravců je střevo v poměru k délce těla: kratší než u masožravců delší než u masožravců přibližně ve stejném poměru jako u masožravců přibliižně ve stejném poměru jako u člověka.
Přímý zdroj energie pro svalový stah představuje: glukóza mastné kyseliny ATP kyselina mléčná .
Mimo mitochondrie může buňka uvolňovat energii pouze: z fosfátových vazeb ATP ze sacharidů z tuků z cyklického AMP.
Celulóza je: polysacharid tvořící hlavní součást buněčné stěny rostlinných buněk polysacharid tvořící hlavní součást buněčné stěny živočišných buněk fosfolipid tvořící hlavní součást buněčných stěn rostlinných buněk glykovaný protein, který tvoří hlavní součást buněčné stěny rostlinných buněk.
Dusíkatým produktem metabolismu bílkovin je u: některých vodních živočichů amoniak hmyzu, plazů a ptáků kyselina močová savců močovina člověka urea.
Dělení rozpadem u prvoků: se nazývá polytomie může být příkladem nepohlavního rozmnožování může dát vznik i gametám probíh např. u výtrosovců.
Při malém množství rezervních látek ve vajíčku obvykle (vyjma savců): bývá mnoho vajíček je vývoj zárodku dlouhý mezi dospělou formu a zárodek je vloženo larvální stadium vzniká dospělý jedinec nepřímým vývojem.
Mezi orgány a tkáně ektodermálního původu patří: výstelka obou konců trávicí trubice pokožka vzdušnice hmyzu nervový systém.
Mezi orgány a tkáně entodermálního původu patří: výstelka trávicí trubice játra cévy vlasy.
Žábry jsou: trubicovité větvené útvary se stěnami vyztuženými chitinovou spirálou soustava cév vodních živočichů kostěné prokrvené labyrinty na rozšířeném žaberním oblouku prokrvené, obvykle hojně zřasené vychlípeniny kůže, umístěné na různých částech těla.
otevřená cévní soustava se nachází u: měkkýšů kroužkovců členovců láčkovců.
Pronephros (předledviny) jsou vytvořeny u: larev sliznatek larev hmyzu larev obojživelníků embryí vyšších obratlovců.
Jako primární pohlavní znak označujeme: přítomnost vlastních pohlavních orgánů pohlavní dimorfismus u mužů vousy dělohu.
Diaphragma se vyskytuje u: savců krokodýlů ryb obojživelníků .
Onkogenní transformaci hostitelské buňky může vyvolat: lytický cyklus některých DNA a RNA virů virogenní cyklus některých virů onkovirus retrovirus.
Apotóza: vzniká vždy po poškození mitochondriální DNA kyslíkovými radikály je řízena genetickým programem se uplatňuje zejména během vývoje zárodku je typická pro buňky imunitního systému.
Nucleolus je buněčná organela, která se nachází: žádná z uvedených alternativ není správná v cytoplasmě, je složen z proteinů a DNA v cytoplasmě, je složen z proteinů, DNA a RNA v jádře, je složen z proteinů a DNA.
Mezi semiautonomní organely řadíme: Golgiho aparát ribosomy mitochondrie plastidy.
Glykokalyx: se nachází na vnitřní straně plasmatické membrány je vrstva ochranných glykoproteinů je tvořena celulózovými mikrofibrilami se skládá z mikrosomů.
Golgiho aparát je místem: syntézy bílkovin syntézy materiálu buněčných stěn postsyntetické úpravy bílkovin aerobní fosforylace.
Mezi vezikulární útvary buňky řadíme: váčky vznikající z endoplasmatického retikula a Golgiho útvarů lyzosomy mitochondrie vakuoly.
Semiautonomní organely: mají obal tvořený jednou membránou probíhá v nich energetický metabolismus obsahují Golgiho aparát obsahují inkluze.
Řetězce mastných kyselin molekul fosfolipidů buněčné membrány (hydrofobní části molekul) směřují: k sobě, dovnitř dvojvrstvy od sebe, vně dvojvrstvy jsou odděleny souvislou vrstvou bílkovin do okolního vodného prostředí.
Mikrotubuly jsou stavební prvky: centriolů bičíků centromer vlákna dělícího vřeténka.
Příjem a výdej látek živočišné buňky: reguluje plazmatická membrána reguluje buněčná stěna a plazmatická membrána závisí pouze na koncentračním spádu se uskutečňuje pouze endocytózou .
Rychlost difúze přes plazmatickou membránu závisí: na množství energie na aktivitě transportních proteinů na koncentračním spádu na enzymatické aktivitě membrány.
Transport látek pomocí přenašečů se na membráně uskutečňuje: v závislosti na koncentračním spádu prostřednictvím fosfolipidů prostřednictvím bílkovin prostřednictvím glykolipidů.
Endocytóza je: aktivní příjem látek buňkou pasivní příjem látek buňkou zprostředkována endozomem zprostředkována membránovými receptory.
Schopnost fagocytózy mají: leukocyty erytrocyty monocyty buňky epidermis.
Pohlcování větších částic buňkou: se nazývá pinocytóza se nazývá fagocytóza je jedním z mechanismů obrany organismu proti bakteriální infekci vede ke vzniku fagozomu.
Látky s mimobuněčnou funkcí mohou být z buňky vylučovány: pomocí exocytózových měchýřků plasmoptýzou plynule bez tvorby sekrečních váčků kanálky v plazmatické membráně.
K osmotické lýze živočišné buňky dochází: žádná z uvedených alternativ není správná v isotonickém prostředí v hypertonickém prostředí v prostředí s větší koncentrací osmoticky aktivních částic.
Rostlinná buňka v hypotonickém roztoku: se morfologicky nemění zvyšuje turgor podléhá plasmolýze se svrašťuje .
K plasmolýze dochází jsou-li buňky: živočišné v hypotonickém roztoku rostlinné v hypotonickém roztoku živočišné v hypertonickém roztoku rostlinné v hypertonickém roztoku.
Jako Brownův pohyb se označuje: pohyb organismů pomocí bičíků a řasinek amoeboidní pohyb buněk pohyb drobných částic způsobený nárazy molekul pohyb uskutečňovaný interakcí aktinových a myozinových vláken.
Vložíme-li živočišnou buňku do hypotonického roztoku dojde především k difúzi: vody do buňky vody z buňky osmoticky aktivních částic do buňky osmotických částic z buňky .
Osmotická hodnota rostlinné buňky je dána: koncentrací osmoticky aktivních látek ve vakuolách turgorem množstvím H(+)´ kořenovým vztlakem.
Při endergonických reakcích: se spotřebovává volná energie se uvolňuje volná energie se spotřebovává teplo nedochází k přeměně látek.
Autotrofní způsob získávání energie: je nezávislý na organických produktech jiných organismů závisí na organických produktech jiných organismů závisí pouze na množství kyslíku závisí na množství glukózy v okolí.
Uvolněná energie se v buňce ukládá: v ATP v AMP v adenosinu v GDP.
Enzymy anaerobní glykolýzy jsou: uloženy volně v cytoplasmě vázány na mitochondrie vázány na endoplasmatické retikulum vázány v buněčné membráně.
Chemická oxidace obecně je: odebrání elektronu látce často spolu s protonem hydrogenace organických sloučenin přijímání elektronů s protony přijímání atomů vodíku.
Oxidativní fosforylace je proces: na kterém se podílejí mitochondrie anaerobní oxidace organických látek a fosforylace ADP aerobní oxidace organických látek a fosforylace ADP dekarboxylace kyseliny pyrohroznové.
cAMP: je molekula, která se uplatní pouze při hormonální regulaci je univerzální regulační molekula vzniká působením adenylycyklázy na ADP aktivuje tvorbu hormonů v endokrinních žlázách.
Buňka v klidu je uvnitř oproti venku nabita: vždy stejně jako vně, tedy kladně nebo záporně kladně obě strany jsou nabity kladně záporně.
Membránovým potenciálem rozumíme: schopnost buněčné membrány vázat antigen rozdílem elektrického náboje na zevní a vnitřní straně buněčné membrány schopnost buněčné membrány vázat protilátky malou převahu záporně nabitých iontů uvnitř buňky; zevně malou převahu kladných iontů.
K(+)´ je typickým iontem: extracelulární intracelulární nemá v buňce prakticky význam intra i extracelulárně.
Mezi makroergické sloučeniny patří především: glukóza-6-fosfát glykogen ATP nukleové kyseliny .
Přenašeče elektronů při aerobní respiraci jsou v buňkách eukaryot vestavěny do: membrány mitochondrií cytoplasmatické membrány jaderné membrány membrány endoplasmatického retikula.
Buňky se vzájemně rozeznávají na základě: protilátek buněčné membrány antigenních vlastností buněčné membrány vlastností lipidové dvojvrstvy receptorů buněčného jádra.
Lyzogenní cyklus bakteriofága: je typický pro mírné fágy je typický pro virulentní fágy je charakterizován vznikem profága žádná z uvedených alternativ není správná .
Při transdukci u bakterií může být přenesen(a): jak fragment chromosomální tak plazmidové DNA pouze plazmidové DNA a nikoliv chromosomální pouze chromosomální DNA a nikoliv plazmidové pouze plazmidové RNA.
Opakovaným příbuzenským křížení rostlin vznikají: klony čisté linie kultivary pouze dominantní homozygoti.
U bakterií existuje: parasexuální rekombinace rekombinace DNA obdobná crossing-overu přenos molekuly DNA bez kontaktu dvou bakterií pouze nepohlavní způsoby rozmnožování.
Plazmidy: mohou být využity pro syntézu produktů cizích genů jsou využívány jako klonovací vektory izolovaná DNA plasmidu může být linearizovaná mají zásadní význam pro existenci bakterie.
|
