Pro kterou čeleď je typický bikolaterální svazek cévní? Podražcovité Růžovité Liliovité Lilkovité.
Ribozómy v buňce: Katalyzují syntézu bílkovin Zpevňují stavbu vnitrobuněčných membrán Katalyzují syntézu RNA Produkují ribózu.
Který typ plodu krytosemenných rostlin se považuje za vývojově nejstarší? Struk Lusk Měchýřek Šešulka.
Označte vývojový stupeň stélky řasy kadeřnatky (Ulothrix sp.) Trubicovitý Kokální Vláknitý Bičíkatý.
Rostliny, které v prvním roce života vytvářejí pouze vegetativní orgány a teprve v následujícím roce kvetou, přinášejí plody a hynou, nazýváme: Trvalky – pereny Víceleté rostliny Dvouleté rostliny Jednoleté rostliny.
Dvoudomé rostliny mají: Oboupohlavné květy na témže jedinci Jednopohlavné i oboupohlavné květy na témže jedinci Jednopohlavné květy na různých jedincích Jednopohlavné květy na témže jedinci.
Sklerenchym je: Pevné vodivé pletivo v lýkové části cévních svazků Zpevňovací pletivo s nerovnoměrně ztloustlými buněčnými stěnami Zpevňovací pletivo s rovnoměrně ztloustlými buněčnými stěnami Pletivo, jehož buňky mají tenké buněčné stěny.
Systémem vodivých pletiv jsou vodné roztoky minerálních látek vedeny z kořene do stonku a listů: Sítkovicemi v lýtkové části Cévami v dřevní části Sítkovicemi v dřevní části Cévami v lýkové části.
S dvoubratrými tyčinkami se často setkáváme u zástupců čeledi: Liliovité Brukvovité Bobovité Hvozdíkovité.
Kutikula patří k systému pletiv: Vodivých Základních Krycích Zásobních.
Květy prvosenky jarní (Primula veris) jsou sdružené ve květenství označovaném jako: Úbor Okolík Složený okolík Hrozen.
Zařaďte do čeledi hloh jednosemenný (Crataegus monogyna): Bobovité Hvězdnicovité Liliovité Růžovité.
Označte Vývojový stupeň stélky řasy zrněnky (Pleurococcus sp.): Trubicovitý Kokální Vláknitý Bičíkatý.
V kořenech jsou cévní svazky uspořádány: Radiálně Rozptýleně Kolaterálně Koncentricky.
Plody pryskyřníku prudkého (Ranunculus acris) jsou: Měchýřky Bobule Struky Nažky.
Charakteristické květenství čeledi hvězdnicovité (Asteraceae) je: Složený okolík Úbor Mnohoramenný vrcholík Lata.
Důležitá textilní surovina bavlna se získává: Z lýkové části cévních svazků bavlníku Z dřevní části cévních svazků bavlníku Z chlupů na listech bavlníku Z chlupů na semenech bavlníku.
Pereny jsou: Jednoleté rostliny Dvouleté rostliny Ozimy Trvalky.
Krásivky systematicky patří mezi: Řasy hnědé – chaluhy Ruduchy Rozsivky Řasy zelené.
Stromové kapraďorosty byly charakteristické pro: Mladší prvohory Starší třetihory Čtvrtohory Mladší třetihory.
Zařaďte plicník lékařský (Pulmonaria officinalis) do čeledi: Stružkovcovité Violkovité Brutnákovité Lilkovité.
Činností kambia vzniká: Prvotní krycí pletivo - pokožka Druhotné krycí pletivo – korek Prvotní dřevo a prvotní lýko Druhotné dřevo a druhotné lýko.
Brambor je z hlediska morfologie: Kořenová hlíza Bobule Oddenková hlíza Přeměněný pupen na šlahounu.
Po oplození krytosemenné rostliny vznikne z obalů vajíčka: Oplodí Osemení Plodolist Květní lůžko.
Souplodí se nevytváří na: Maliníku Jahodníku Slunečnici Ostružiníku.
Triploidní živné pletivo (endosperm) vzniká u krytosemenných rostlin splynutím: Samčí pohlavní buňky s vaječnou buňkou Samčí pohlavní buňky s centrálním jádrem zárodečného vaku Samčí pohlavní buňky s chalázou Samčí pohlavní buňky se třemi protistojnými buňkami.
Po odkvětu dozrává jahodník v: Souplodí nažek Bobuli Zdužnatělou tobolku Plodenství nažek.
Sasanka hajní (Anemone nemorosa) patří do čeledi: Růžovité Pryskyřníkovité Mákovité Slézovité.
Pojem mykorhiza označuje: Parazitismus hub na kořenech vyšších rostlin Symbiózu hub s kořeny vyšších rostlin Saprofytismus bakterií na kořenech vyšších rostlin Parazitizmus řas a hubna kmenech a kořenech dřevin.
Zbarvení dužniny zralého plodu růže (Rosa sp.) způsobují: Chloroplasty Amyloplasty Chromoplasty Leukoplasty.
Neživou součástí rostlinných buněk jsou: Plastidy Mitochondrie Vakuoly Jádra.
Borka vzniká činností: Kambia Kutikuly Felogenu Sítkovic.
Úponky hrachu setého (Pisum sativum) jsou přeměněné: Palisty Listy Stonky Fylokladia.
Meristematická pletiva zajišťují: Pevnost rostlinného těla Výživu rostlinného těla Růst rostlinného těla Ochranu rostlinného těla.
Námel u paličkovice nachové je: Typ podzimních výtrusů, které přečkávají nepříznivé období a na jaře napadají nové klasy Tvrdohoubí spletené z podhoubí, přečká zimu a na jaře se na něm vyvíjí paličkovitá lůžka s plodničkami a vřecky Tvrdohoubí spletené z vřecek a jalových vláken, přečká nepříznivé období a na jaře se uvolní vřecka a napadají nové klasy Slepené konidiové stádium, pomocí něhož se paličkovice vegetativně množí v době vegetační sezóny.
Ve květním vzorci značka „A“ znamená: Plodolisty Tyčinky Okvětí Kalich.
Bazidiospory jsou výtrusy: Hub vřeckovýtrusných Hub stopkovýtrusných Hub plesnivkotvarých Plavuní.
Trny u slivoně trnky (Prunus spinosa) vznikly metamorfózou: Listů Stonků Trichomů Šešulí.
Antokyany, které zbarvují např. lístky květních obalů jsou obsaženy: Ve vakuolách V leukoplastech V chromoplastech V chloroplastech.
Gametofytem u papratky samičí je: Celá rostlina Štět s tobolkou Prokel Ostěra.
Buněčné kompartmenty jsou: zásobním centrem buňky oddělené prostory buněk ohraničením buněk energetickým centrem buňky.
Plazmatická membrána: je pevná je polopropustná je nepropustná je volně propustná.
Semiautonomní organelou jsou: chloroplasty mitochondrie peroxizómy buněčné inkluze.
Membrána oddělující vakuoly od cytoplazmy se nazývá: tylakoid matrix tonoplast cytoplazmatická membrána.
Cytoskelet eukaryotické buňky: vytváří dynamickou strukturu buňky je tvořen vakuolou a tonoplastem je neměnnou strukturou je tvořen vlákny chromozomů.
Buněčná stěna je: polopropustná nepropustná volně propustná částečně propustná pro makromolekuly.
Mezi makrobiogenní prvky nepatří: uhlík dusík měď hořčík.
Vyšší rostliny přijímají dusík ve formě: CN NO2 NH3 NO3.
Nespalitelná podíl (popel) tvoří z celkové hmotnosti sušiny kulturních rostlin: 10% více jak 30% 5% do 1%.
Pojmem hydroponie označujeme: metodu in vitro metodu vzdušných kultur metodu vodních kultur metodu polních kultur.
Obsah vody v semenech je: 50% 60 – 75% 5 – 15% až 90%.
Proces zvaný transpirace: se děje výhradně skrze uzavřené průduchy je realizován lýkovou částí svazku se děje výhradně přes hydatody udržuje tok vody v rostlinném těle.
Turgor vyjadřuje: tlak vakuoly na buněčnou stěnu tlak cytoplazmy na vakuolu v plazmolyzované buňce tlak buněčné stěny na protoplast tlak cytoplazmy na vakuolu v deplazmolyzované buňce.
Příjem vody rostlinou je ovlivněn: hydrostatickým vztlakem kapilárním vzlínáním teplotou půdy světlem a tmou.
Výdej vody rostlinnou buňkou na základě osmózy nastává: v prostředí izotonickém kapilárním vzlínáním v prostředí hypertonickém v prostředím katabolickém.
Jev zvaný difúze je: aktivní transport látek přes polopropustnou membránu samovolný průnik molekul rozpouštěné látky přes polopropustnou membránu samovolný průnik molekul z místa vyšší koncentrace do místa s nižší koncentrací transport makromolekul přes buněčnou stěnu.
Při Hillově reakci (fotolýze vody) vzniká: glukóza kyslík oxid uhličitý voda.
Při cyklické fosforylaci vzniká: ATP ATP a NADPH + H+ glukóza kyslík.
Mezi rostliny s C4 cyklem fotosyntézy patří: rýže pšenice kukuřice oves.
Fotosynteticky aktivní radiace představuje záření o vlnových délkách: 820 - 1050 nm 750 - 950 nm 250 - 320 nm 400 - 700 nm.
Mezi fotosynteticky aktivní barviva nepatří: chlorofyly karotenoidy antokyany fykobiliny.
Akceptorem uhlíku z CO2 při temnostní fázi fotosyntézy v Calvinově cyklu je: ribulóza- 1,5 – bisfosfát fosfoenolpyruvát glyceraldehyd- 3 – fosfát oxalacetát.
Buněčná organela do níž je situováno dýchání je: mitochondrie Golgiho aparát chloroplast endoplazmatické retikulum.
Dýchání jako metabolický proces probíhá: pouze ve dne pouze v noci v závislosti na intenzitě slunečního záření ve dne a v noci.
Při kvašení se tvoří: energeticky chudé látky méně energie ve srovnání s aerobním procesem více energie ve srovnání s aerobním procesem kyselina citrónová.
Aerobní fází dýchání je: Krebsův cyklus glykolýza Calvinův cyklus kvašení.
Rychlost dýchání je nejvyšší: v suchých semenech v klíčících semenech v dormantních semenech v tvořících se semenech.
Vyberte mechanizmy, které nepatří do procesů dýchání: Hatch-Slackův cyklus glykolýza Krebsův cyklus kyanid rezistentní dýchání.
Auxin: způsobuje dormaci patří mezi růstové látky urychluje stárnutí je produktem fotosyntézy.
Období vegetačního klidu, při němž rostlina zastavuje růst a vývoj nazýváme: etiolizace bobtnání dormance defoliace.
Růst rostlin je charakterizován: zvětšováním buněčného jádra pouze činností meristémů diferenciací dělením buněk a jejich zvětšováním.
Rostlina obnovuje porušenou celistvost: dormancí regenerací jarovizací korelací.
Mezi stimulátory růstu řadíme: kyselinu abscisovou etylén kyselinu mléčnou auxin.
Rostliny krátkodenní vykvetou: při světelné periodě delší než 12 hodin při světelné periodě kratší než 12 hodin při střídání dne a noci za nepřetržitého osvětlení.
Mezi fyzikální pohyby patří: tropismy hygroskopické pohyby nastie taxe.
Nastie jsou pohyby: jejichž směr je závislý na směru podnětu fyzikální jejichž směr není závislý na směru podnětu cirkadiální.
Fyzikální pohyby: vykonávají pouze živé části rostlin vykonávají pouze mrtvé části rostlin vykonávají živé i odumřelé části rostlin vykonávají pouze rostoucí části rostlin.
Zásobním polysacharidem vyšších rostlin je: glykogen chitin celulóza škrob.
Základem biomembrán v eukaryotické buňce jsou: polysacharidy chitin celulóza fosfolipidy.
Aktivní membránový transport: se uskutečňuje pomocí přenašečů je osmózou je usnadněnou difúzí nevyžaduje energii.
Trávicí soustava ploštěnek: není vyvinuta je vakovitá – slepě končící je zcela průchozí je vyvinuta pouze u dravých forem.
Tasemnice se vyznačují: průchozí trávicí soustavou vakovitou-slepě končící trávicí soustavou absencí trávicí soustavy sáním krve a živin pomocí otrněného chobotku (proboscisu).
Trháky šelem jsou tvořeny: posledními stoličkami v horní i dolní čelisti posledními předstoličkami (třeňáky) v horní i dolní čelisti poslední předstoličkou (třeňákem) v horní čelisti a první stoličkou dolní čelisti poslední stoličkou v horní čelisti a první stoličkou dolní čelisti.
Tropická choroba malárie je roznášena: mouchami rodu Glossina (Tse-tse) plošticemi rodu Triatoma (zákeřnice) komáry rodu Anopheles špatným vzduchem („mal aria“).
Undulující (vlnivá) membrána je charakteristická pro: bičíkaté prvoky (dříve Mastigophora) kořenonožce/měňavkovce nálevníky (Ciliophora) výtrusovce (Apicomplexa).
Typem tělní dutiny žížal je: schizocoel pseudocoel coelom parenchym.
Vzdušné vaky jsou součástí dýchací soustavy ptáků Vzdušnicovců savců ryb.
Běhák vzniká srůstem: prstových článků nártních a zánártních kůstek kostí nártních kostí zánártních.
Beruška (Asellus) je: korýš brouk blanokřídlý hmyz dvoukřídlý hmyz.
Čáp bílý (Ciconia ciconia) zimuje: v Indii v Jižní Americe v Jižní Evropě v jižní Africe.
Čich u savců není vyvinut u: hmyzožravců hlodavců přežvýkavců kytovců.
Cizopasné prvoky – trypanosomy, kteří způsobují spavou nemoc, lze především prokázat: v krvi v moči ve výkalech v očích.
Do řádu chudozubí nepatří: lenochodovití mravenečníkovití pásovcovití krtkovití.
Zubní vzorec je: počet zubů v horní a dolní čelisti počet zubů v horní čelisti počet zubů v dolní čelisti polovina zubů v horní a dolní čelisti.
U přežvýkavců většina symbiotických nálevníků žije v: bachoru čepci knize slezu.
U ptáků je zachována aorta: pravá levá žádná obě.
Užitkovým druhem motýla je: bekyně mniška mol šatní přástevník medvědí bourec morušový.
Vole je rozšířenina: hltanu jícnu svalnatého žaludku žláznatého žaludku.
Vačnatci žijí: pouze v Austrálii v Austrálii a v Jižní Americe v Austrálii a v Severní Americe v Austrálii a v Africe.
Váha těla lichokopytníků spočívá obvykle na: 1. prstu 2. prstu 3. prstu 4. prstu.
Vitamín „K“ je významný: antihemorhagický vitamin antirachitický vitamin významný pro předcházení gestačním poruchám významný pro předcházení depresím.
Vylučovací soustava měkkýšů je tvořena: protonefridiemi metanefridiemi Malpigiho trubicemi nemají vylučovací soustavu.
Významný škůdce – háďátko řepné patří mezi: prvoky ploštěnce hlístice plazy.
Šourek uložený před penisem mají samci zajícovců hlodavců netopýrů chobotnatců.
U sobů mají parohy: samci samice obě pohlaví pouze pohlavně aktivní samci.
U žraloků struna hřbetní (chorda dorsalis): není zachována je zachována pouze u mláďat prostupuje souvisle středními otvory těl všech obratlů je potlačena těly obratlů.
Utajená březost znamená: oplozené vajíčko se nezahnízdí a jeho vývoj se na několik měsíců zastaví spermie zůstávají po celou zimu ve vejcovodech samice a k oplození uvolněných vajíček do-chází až na jaře oplozené vajíčko se zahnízdí, ale pozastaví svůj vývoj (tzv. arrested development) plod se v děloze na určitou dobu (nepříznivého období) přestane vyvíjet.
Tělní dutinu ploštěnců označujeme jako: schizocoel pseudocoel mixocoel coelom.
Teplota těla ptáků je obvykle: 25 °C 30 °C 35 °C 40 °C.
Zavíječ voskový je význačným škůdcem: uskladněných potravin sbírek hmyzu ovocných stromů jehličnanů.
V které části trávicí soustavy jsou tráveny tuky: v žaludku v tenkém střevě v tlustém střevě ve slinivce břišní.
Zrání spermií savců (mužů) vyžaduje teplotu: o 4 °C vyšší, než je tělesná teplota o 4 °C nižší, než je tělesná teplota o 10 °C vyšší, než je tělesná teplota o 10 °C nižší, než je tělesná teplota.
Glykolýza je: první etapa buněčného dýchání, kdy dochází k odbourání glukózy 6C, na kyselinu pyrohroznovou 3C druhá etapa buněčného dýchání, kdy je kyselina pyrohroznová odbourána na oxid uhličitý proces buněčného dýchání, kdy jsou kyselině pyrohroznové odňaty vodíky proces buněčného dýchání, kdy jsou odebrané vodíky oxidovány v dýchacím řetězci vzduš-ným kyslíkem na vodu.
Homeostáza je: doba, kdy srdce vhání do velkých tepen určitý objem krve napnutí pružné stěny velkých tepen stálost vnitřního prostředí ucpání koronární cévy.
Antirachitický vitamin je vitamin: A D E K.
Povrch kostí tvoří: myofibrily okostice schwannova pochva myelinová pochva.
Bránice je orgán: plochý dýchací sval, oddělující hrudní a břišní část příklopka bránící vniknutí polykaného sousta do hrtanu mezihrudní přepážka oddělující pravou a levou plíci řídký vazivový obal tvořící zevní povrch trávicí trubice.
Nefron je: základní stavební jednotkou jater základní stavební jednotkou nervové soustavy základní stavební jednotkou ledvin odpadní látka vzniklá při metabolismu.
Žíly v těle vedou krev: do srdce ze srdce oběma směry pouze do mozku.
Mineralkortikoidy se tvoří v: kůře nadledvin v dřeni nadledvin v šišince ve štítné žláze.
Houbovce (živočišné houby) dělíme na houby: vápenaté, křemičité a rohovité vápenaté, křemičité a strontnaté vápenaté, rohovité a ostnité křemičité, strontnaté a uhličité.
Žahavé buňky knidoblasty jsou původu: entodermálního ektodermálního mesodermálního kožního.
Plže dělíme na: předožábré, středožábré a zadožábré perožábré, nitkožábré a skulinožábré předožábré, perožábré a zadožábré předožábré, zadožábré a plicnaté.
V ČR se vyskytují mlži těchto rodů: škeble (Anodonta), velevrub (Unio), perlorodka (Margaritana) škeble (Anodonta), velevrub (Unio), perlotvorka (Meleagrina) velevrub (Unio), perlorodka (Margaritana), škeblovka (Anodontia) škeble (Anodonta), perlorodka (Margaritana), perlotvorka (Meleagrina).
Larva mnohoštětinatcl se nazývá: nauplius zoea trochofora glochidium.
Cévní soustava žížal je: otevřená uzavřená není vyvinutá zaslepená.
Látka, kterou produkují pijavice a snižuje srážlivost krve se jmenuje: hirudin myozin pepsin vascularin.
Mezi parazitické roztoče napadající včelí plod patří: varroa včelí (Varroa jacobsoni) čmelík včelí (Dermanissus mellificae) zákožka včelí (Sarcoptes apis) skladokaz včelí (Acarus apis).
Larvy korýšů se nazývají: nauplius a trochofora nauplius a zoea zoea a trochofora trochofora a glochidium.
Partenogeneze je: rozmnožování samiček bez účasti samečků a z diploidních vajíček se líhnou opět samičky rozmnožování samiček bez účasti samečku a z diploidních vajíček se líhnou samečci přeměna části samiček na samečky vlivem nepříznivých životních podmínek přirozená sterilizace samečků při jejich přemnožení.
Kolik druhů raků je původních pro ČR 1 2 3 4.
Kyvadélka (haltery) jsou: zadečkové přívěsky u kobylek sluchové orgány u cikád redukovaný druhý pár křídel u much redukovaná makadla u makadlovek.
Cévní soustava hmyzu je: uzavřená otevřená spojitá zaslepená.
Proměna nedokonalá u hmyzu má vývoj přes: vajíčko, larvu, subimago, dospělce vajíčko, nymfu, dospělce vajíčko, larvu, nymfu, dospělce vajíčko, larvu, kuklu, dospělce.
Zakrnělé ústní ústrojí mají dospělci: vážek švábů jepic škvoří.
Hnidy jsou vajíčka: vší pisivek třásněnek mšic.
Mezi síťokřídlé (Neuroptera) patří: krásnoočka zelená maloočka smaragdová bezočka skvrnitá zlatoočka skvrnitá.
Mezi přirozené bioregulátory škůdců plodin patří brouci čeledi: střevlíkovití (Carabidae) kovaříkovití (Elateridae) kožojedovití (Dermestidae) tesaříkovití (Cerambycidae).
Chorda dorsalis je: struna hřbetní pruh hřbetní lalok hřbetní céva hřbetní.
Kopinatci (Cephalochordata) nemají: kosti a chordu dorsalis chrupavku a kosti chrupavku a chordu dorsalis chrupavku, kosti a chordu dorsalis.
Larva kruhoústých se nazývá: kruhatka okružanka minoha nemají larvu.
Žraloci patří mezi: bezčelistnatce pasavce ryby paryby.
Tuková ploutvička bez paprsků je charakteristickým znakem: pstruha obecného kapra obecného candáta obecného úhoře říčního.
V ČR se vyskytuje jediný druh želvy: želva žlutohnědá želva mokřadní želva bahenní v ČR se želva nevyskytuje.
Slepýš křehký patří mezi: hady ještěry obojživelníky červory.
Kolik druhů užovek žije v ČR? 1 2 3 4.
Nekrmivá mláďata mají: hrabaví měkkozobí šplhavci pěvci.
Mezi vejcorodé patří: ježura australská a dikobraz evropský ptakopysk podivný a ježura australská ježura australská a vačice opossum ježura australská a medvídek koala.
Vydra říční a jezevec lesní patří mezi: hlodavce hmyzožravce šelmy chudozubé.
Tapírovití, nosorožcovití a koňovití patří mezi: sudokopytníky lichokopytníky přežvýkavce patří každý do jiné skupiny savců.
Muflon patří mezi: ovce kozy skot mozolnatce.
U obratlovců tvoří mozek pět částí: prodloužená mícha, přední mozek, střední mozek, zadní mozek a mozeček prodloužená mícha, mozeček, střední mozek, mezimozek a koncový mozek prodloužená mícha, mezimozek, mozeček, přední mozek a zadní mozek prodloužená mícha, přední mozek, mezimozek, mozeček a mozkové blány.
Plicní krevní oběh vede: z pravé srdeční komory do plic a zpět do levé srdeční předsíně z pravé srdeční komory do plic a zpět do pravé srdeční předsíně z levé srdeční komory do plic a zpět do pravé srdeční předsíně z levé srdeční komory do plic a zpět do levé předsíně.
Základní stavební a funkční součásti ledvin se nazývají: neurony transgeny nefrony hyalurony.
Živočichům, u kterých jsou oddělena pohlaví (samci a samice), říkáme: gonochoristi obojetníci hermafrodité bisexuálové.
Který z uvedených příkladů patří mezi pastevně kořistnický potravní řetězec? tráva-hraboš-kráva tráva-hraboš-poštolka poštolka-hraboš-člověk tráva-poštolka-člověk.
Mezi dekompozitory patří: bakterie, plísně, houby bakterie, býložravci a mycetofágové plísně, houby a autotrofové plísně, sinice a řasy.
Schopnost existence organismu v určitém rozpětí životních podmínek se nazývá: životaschopnost valence prevalence biotický faktor.
Vzájemný vztah mezi dvěma populacemi organismů, kdy jedna působí inhibičně chemický-mi látkami na tu druhou se nazývá: mutualismus alelopatie fytochemie antipatie.
Věda zabývající se ekologií společenstva se nazývá: synekologie demekologie myrmekologie dermakologie.
Klimax je označen pro: hormonální změny u žen teplotní gradient nejstabilnější a nejkomplexnější společenstvo fytogeografické členění země.
Zelené rostliny jsou: autotrofní organismy heterotrofní organismy monotrofní organismy polytrofní organismy.
Hranici, která spojuje dva rozdílné ekosystémy, nazýváme: ekotop biom ekoton ekotyp.
Každý organismus obsazuje v ekosystému určitý prostor a současně je do něho zapojen. Toto přizpůsobení se určitému prostředí je označováno jako: ekologická nika ekologické stanoviště ekoton ekotop.
Dlouhodobý zákonitý proces vývoje biocenózy se nazývá: sukcese recese disturbance resilience.
Soubor všech abiotických a biotických podmínek vytvářejících prostředí organismů (popula-ce, společenstva) se nazývá: ekosystém biocenóza biosféra biotop.
Organismy mající úzkou ekologickou valenci k některé podmínce prostředí označujeme ja-ko: bioindikátory biocenózy biosféry biotopy.
Autochtonní živočišný druh znamená, že živočich je: zavlečený původní nepůvodní – ale přizpůsobený nepůvodní – nepřizpůsobený.
Český výraz pro pojen abundace je: hustota množivost rozptyl porodnost.
K hodnocení kvality životního prostředí lze použít organismy (bioindikátory), které jsou: euryvalentní polyvalentní avalentní stenovalentní.
V našich středoevropských podmínkách má v nadmořské výšce 500m až 700m z původních dřevin dominantní postavení: dub letní buk lesní smrk ztepilý borovice lesní.
Nepůvodní dřevinou je v květeně ČR: dub letní dub zimní borovice vejmutovka borovice kleč.
Na svazích působeních vody dochází ke smyvům půdy, které označujeme: splaz eroze eolie vodní stok.
Fytoncidy jsou látky: které ničí rostliny, a které jsou produkované houbami které ničí rostliny a produkují bakterie které ničí bakterie a produkují je rostliny které ničí bakterie a houby a produkují je rostliny.
Organismy žijící na tělech odumřelých rostlin a živočichů nazýváme: autotrofní parazitické poloparazitické saprofytické.
Rostliny vázané na vápencové skály či staré zdi nazýváme: nitrofyty neutrofyty kalcifyty acidofyty.
Rostliny, které mají některé části ponořené ve vodě nebo žijí na zamokřených půdách označujeme jako: hydrofyta xerofyta hygrofyta mezofyta.
Mezi abiotické složky prostředí nepatří: sluneční záření mikroedafon teplota prostředí atmosférický tlak.
Produkce v umělých ekosystémech je ve srovnání s ekosystémy přirozenými: nižší vyšší je shodná je neměřitelná.
Nejvyšší obsah energie slunečního záření má: infračervené záření viditelné světlo světelné záření UV záření.
Nepohlavní rozmnožování je: založené na meiotickém buněčném dělení je výhodné ve stabilních podmínkách životního prostředí vede ke vzniku geneticky variabilního potomstva je výhodné v podmínkách dynamicky se měnícího prostředí.
Meiotické buněčné dělení je realizováno v souvislosti: s obnovou tkání živočichů s dělivou činností meristematických pletiv rostlin s tvorbou pohlavních buněk – gamet s raným embryonálním vývojem.
Pojmu gameta u člověka vyhovuje následující tvrzení: haploidní buňka vznikající meiotickým dělením haploidní buňka vznikající mitotickým dělením diploidní buňka vznikající meiotickým dělením gameta člověka obsahuje 46 chromozomů.
Chromozómy eukaryotické buňky: jsou kružnicového charakteru obsahují současně DNA a RNA obsahují DNA ve vazbě na histonová jádra jsou v jádře patrné po celou dobu buněčného cyklu.
Kvantitativní znaky: jsou charakteristické monogenní dědičností jsou charakteristické složitou dědičností a plynulou proměnlivostí nejsou ovlivňovány vnějším prostředím jsou například tvar a barva zrna hrachu.
Jedinec heterogametického pohlaví: má v karyotypu dva pohlavní chromozómy X je v případě člověk žena určuje potenciální poměr pohlaví v potomstvu 1 : 1 nerozhoduje geneticky o pohlaví svých potomků.
Dědičnost křížem je charakteristická pro geny: lokalizované na autozomech lokalizované na gonozómech obecně lokalizované v nehomologní části gonozómu X lokalizované v nehomologní části gonozómu Y.
O pojmu dominantní homozygot platí následující tvrzení: jedinec vytvářející dva typy gamet v rámci sledovaného genu jedinec, který v rámci svého potomstva zajišťuje genetickou variabilitu jedinec, který ve sledovaném genu obsahuje dvě alely nestejné kvality jedinec, který při neúplné dominanci vykazuje jiný fenotyp než heterozygot.
V případě křížení homozygota s heterozygotem: vždy se dostavuje fenotypová uniformita potomstva ždy se dostavuje genotypová uniformita potomstva genotypová uniformita se dostavuje pouze v případě úplné dominance potomstvo štěpí v genotypu v poměru 1 : 1.
Pokud potomstvo štěpí ve fenotypu na čtyři fenotypové kombinace v poměru 9 : 3 : 3 : 1, platí: rodiči byli dva dihybridi při úplné dominanci projevu obou sledovaných znaků rodiči byl dihybrid a recesivní homozygot rodiči byl dihybrid a recesivní homozygot rodiči byli dva dihybridi při neúplné dominanci dominantního projevu sledovaných znaků.
Pojem inbreeding u zvířat vyjadřuje: náhodné křížení v populaci páření příbuzných jedinců křížení nepříbuzných jedinců v rámci druhu vzdálené křížení mezi druhy.
Heritabilita je: míra dědivosti určující podíl genetické proměnlivosti na celkové fenotypové proměnlivosti kvantitativních znaků míra dědivosti určující podíl vnějších vlivů na fenotypové variabilitě kvantitativních znaků zvýšení životaschopnosti potomstva oproti životaschopnosti rodičů schopnost přenášet vlastnosti na potomstvo beze změny.
Karyotyp člověka představuje: genetickou výbavu somatické buňky sestávající ze 46 párů chromozómů genetickou výbavu somatické buňky sestávající z 23 párů autozómů a jednoho páru gonozómů genetickou výbavu somatické buňky sestávající z 22 párů autozómů a jednoho páru gonozómů genetickou výbavu spermie sestávajízí z 23 párů chromozómů.
Downův syndrom je důsledkem: monosomie chromozómu 12 seskupení tří chromozómů 21 v okamžiku vzniku zygoty trisomie chromozómu 13 chemického ovlivnění jedince během embryonálního vývoje.
Příčinou stability genetické informace eukaryot je: uložení genetické informace v molekule RNA uložení genetické informace v molekule DNA uložení genetické informace ve formě proteinů translace.
Introny jsou: kódující části eukaryotických genů součástí eukaryotických genů neinformující o struktuře polypeptidu součástí prokaryotických genů součástí genů virů.
Strukturní chromozómová aberace typu delece: představuje ztrátovou mutaci chromozómu v důsledku zlomu představuje ztrátu chromozómu představuje nadbytečnost chromozómu obecně nepůsobí negativně.
Molekula DNA obsahuje následující pár dusíkatých bází: adenin – guanin guanin – thymin cytosin – uracil adenin - thymin.
Replikace DNA probíhá: v G1 fázi buněčného cyklu v G2 fázi buněčného cyklu v G0 fázi buněčného cyklu v S fázi buněčného cyklu.
Panmiktická populace je charakteristická: křížením příbuzných jedinců vysokou mírou selekce vůči určitým genotypům náhodným křížením a přenosem genů napříč celou populací vysokou mírou emigrace.
|
