Tělesná výška je příkladem znaku: kodominantního monogenního polygenně dědičného úplně dominantního.
Mezi lidské choroby s polygenně determinovanou dědičnou dispozicí patří: vysoký krevní tlak dědičná krvácivost galaktosémie mongolismus.
Kvantitativním znakem je u člověka například: Downův syndrom inteligence pigmentace trpaslictví (achondroplasie).
Příkladem dědičné (molekulární) choroby je: neuróza žádná z uvedených alternativ není správná esenciální hypertenze krevněskupinový systém AB0.
V lidské populaci můžeme za panmiktické považovat tyto znaky: inteligenční kvocient výšku váhu krevně skupinový systém AB0.
V karyotypu chlapce postiženého Downovým syndromem jsou: 3 autosomy 21. páru a heterochromosomy XY 3 heterochromosomy 21. páru žádná z uvedených alternativ není správná 45 autosomů a heterochromosomy XX.
Hemofilie (dědičná krvácivost) je porucha tvorby: červených krvinek hemocyaninu faktorů srážení krve hemoglobinu.
Hemofilie (dědičná krvácivost) se vyskytuje: žádná z uvedených alternativ není správná stejně u obou pohlaví častěji u žen u mužů, jejichž otec byl takto postižen.
Barvoslepost se vyskytuje: u žen homozygotních pro tento recesivní gen stejně často u obou pohlaví častěji u žen u mužů, jejichž otec byl takto postižen.
Barvoslepý muž a žena s normálním barvocitem: mohou mít barvoslepé syny nemohou mít barvoslepé syny mohou mít barvoslepé dcery mohou mít barvoslepé dcery i syny.
U X chromosomové dědičnosti u mužů: žádná z uvedených alternativ není správná nacházíme dominantní homozygoty nacházíme heterozygoty nacházíme recesivní homozygoty.
Přítomnost pohlavních chromosomů XXY určuje u člověka: Klinefelterův syndrom mužské pohlaví ženské pohlaví Turnerův syndrom.
Chromosomální konstelace X0 u člověka znamená: Turnerův syndrom Klinefelterův syndrom Downův syndrom Edwardsův syndrom.
Barvoslepý muž je pro daný gen: hemizygot diploidní heterozygot recesivní homozygot.
Žena, přenašečka hemofílie A, může mít se zdravým mužem: 50 % synů nemocných všechny dcery zdravé 50 % dcer přenašeček 50 % synů nemocných a 50 % dcer přenašeček.
Množství oxidu uhličitého v atmosféře Země v současné době: stoupá klesá se nemění kolísá.
Biotický potenciál populace znamená: meze populační hustoty maximální rozmnožovací schopnost schopnost interakce s jinými druhy schopnost vyprodukovat maximální počet vajíček, mláďat nebo semen.
Všechny organismy žijící společně na určitém území tvoří ekosystém zoocenózu fytocenózu biocenózu.
Ekologická valence je soubor faktorů vytvářející prostředí organismu je rozsah přizpůsobivosti organismu k ekologickým faktorům je střední hodnota intenzity ekologického faktoru udává hranice snášenlivosti ekologického faktoru.
Pojmem ekologická sukcese rozumíme: kvalitní vnější prostředí rozšíření druhu vývoj biocenózy úspěšný zásah do ekosystému.
Pojmem imise označujeme: plynné znečištění ovzduší spad znečištění vody samoznečištění ekosystémů.
Eutrofizace vody je především podmíněna sloučeninami: N S Cl C.
Jako horní hranici akustické pohody můžeme označit hluk do: 40 dB 60 dB 80 dB 100 dB.
Eutrofizace vody vede v konečné fázi k: vymizení kyslíku zlepšení kvality vody zvýšení obsahu živin zvýšení obsahu kyslíku.
Nejvyšší koncentrace toxických látek je: ve výškových budovách u konzumentů nižšího řádu u producentů u konzumentů vyššího řádu.
Vztah mezi populacemi ve společenstvu je dán soutěží: o omezené zdroje výživy o omezený prostor o krásnější zevnějšek mezi slabšími a silnějšími.
Pro ekosystém ve vývojovém stupni zmlazení je typické: dominance silně specializovaných druhů složitější formy symbiózy druhů adaptace druhu a vývoj nových forem degenerace silně specializovaných druhů.
Pro ekosystém ve vývojovém období vyzrávání jsou charakteristické: složité vzájemné vztahy, stoupá počet druhů složité formy symbiózy různých druhů tzv. ekologické nahrazování (biologická štafeta) po určité době vede k selhání systému.
Vrcholové stádium vývoje ekosystému končí: tzv. ekologickým nahrazováním prudkým početním vzrůstem druhů a jedinců ve společenstvu zhroucením ekosystému a s ním spojeným vymíráním druhů divergencí několika vývojových linií původně jediného druhu.
Ekosystém: je soubor živočichů a neživé složky prostředí může být malou částí biosféry, například les je systém otevřený z hlediska energie je vzájemný vztah živé složky s neživými faktory prostředí.
Na vlastnosti prostředí můžeme usuzovat podle výskytu typických organismů označovaných jako: predikátory predátoři bioindikátory kosmopolitní indikátorové organismy.
Příkladem glaciálních reliktů mohou být: zmrzlé zbytky těl mamutů na Sibiři některé druhy ještěrů na Jávě zbytky některých druhů rostlin v Krkonoších některé druhy přesliček a plavuní ve stepích Afriky.
V atmosféře rozlišujeme (směrem od zemského povrchu) tyto vrstvy: troposféra, stratosféra, ionosféra, exosféra troposféra, stratosféra, endosféra, exosféra pedosféra, endosféra, stratosféra, ionosféra, exosféra troposféra, ionosféra, stratosféra.
|
